Mistři křepčili ve Stodolní až do rána

Útočník Marek Heinz točí u pípy jedno pivo za druhým, připravuje míchané nápoje, připisuje návštěvníkům čárky na účty, tančí při tom v rytmu hudby jako o život, líbá se s kolegou z útoku Miroslavem Matušovičem, a ještě stíhá frajersky pohazovat sklenicemi. K tomu usrkává kolu s rumem. "Baník mistr, Baník mistr," řve co chvíli celá hospůdka U ptáka v hrsti. "Zboříme to tady," křikne kdosi. "Já tomu všemu ještě stále nevěřím," opakuje Heinz.

Noc se rozjíždí. Zábavu režíruje hlavní šoumen mistrů Matušovič. Tančí na stolech, nechává se nosit na zádech, sem tam si odskočí za bar nalít další skleničku, se všemi se objímá. Užívá si, co to jde.

Že trenér František Komňacký naordinoval poměrně drsně na desátou hodinu ranní trénink? "No, tak to ještě nevím, jestli tam dorazím," směje se před půlnocí Matušovič. "Ten trénink je s velkým otazníkem," potvrzuje i rychlonohý útočník Libor Žůrek, když si odskočí na jednoho panáka za roh do jiného podniku. Tam je ihned zajat davem fanynek a podepisuje se na všemožná místa odhalených ženských těl... "Tahají mě jako cvičeného medvěda," na oko si stěžuje forvard Ostravy, který střihne hladkou stovku za 11,3 s.

Dveře hlavního "pařícího" stanu se netrhnou. Fanoušků naopak neustále až do ranních hodin spíše přibývá. "Je super, že je to celé tak spontánní. Že jsme nic nepřipravovali," křičí Matušovič. Gólman Jan Laštůvka z řevu přichází o hlas. To starší "pardálové" Radek Slončík, Martin Čížek, nebo René Bolf jsou v těch chvílích v oslavách o dost střídmější. Spíše postávají venku na čerstvém vzduchu a klábosí s fanoušky. "Já jsem šťastný snad ještě víc než ostatní kluci, protože jsme získali titul v Olomouci, odkud mě před dvěma lety vyhodili," básní Látal v ruce se sklenkou piva.

Stodolní však nebyla jediným místem oslavného reje. Už předtím hráči bouřlivě halekali s fanoušky na stadiónu na Bazalech a na Masarykově náměstí. Tam fotbalisté křepčili na střeše autobusu, kropili přítomné šampusem, vzduchem létaly čepice, trička, rozbíjelo se sklo pro štěstí a hlavně se zpívalo. "A co teprve ty oslavy v sobotu, až vymlaskneme Spartu. To lidi Ostravu zboří," těší se Matušovič jako malý kluk.

Největší rachot zažívá hospoda U ptáka v hrsti, když se z beden spustí hit mistrů: We are the Champions od Freddieho Mercuryho. Na každém stole v tu chvíli někdo stojí, všichni řvou jako o život a středem pozornosti je opět Matušovič. S panákem whisky a kloboukem na hlavě ve tvaru fotbalového míče je prostě nepřehlédnutelný... A fanynky ho milují.

O chvíli později se před podnikem zastavuje doprava. To poskytuje obránce Pavel Besta velmi netradiční a vskutku podivuhodný rozhovor pro jednu televizní stanici přímo na kolejích. "Cigi caga, cigi caga, hej hej hej," huláká do mikrofonu a řidič tramvaje má o pár metrů za ním neplánovanou pauzičku. Zjevně mu to však nevadí a shovívavě se usmívá.

Nějaký kaz večera? Jeden přece. Chybí trenér Komňacký. Ten se po výhře v Olomouci vypařil a odjel sledovat pohárového soupeře Jihlavu! "Naštval nás. Když se slaví, tak všichni," říká Radek Slončík. "Svůj k svému. Já si dám lahvinku vína večer doma s přítelkyní," měl jasno Komňacký už po utkání. Jenže tohle jeho hoši prostě nechápali.

Ale na tréninku byli v deset ráno úplně všichni. Většina mistrů přespala přímo na stadiónu a noční absenci Komňackému s chutí připomněla. "Kde jsi včera byl a s kým?" zazpíval mu po výklusu kolem hřiště Matušovič. Pak oslavy pokračovaly. Zrovna Matušovič, který v baru nechal mobil i peněženku, tvrdil, že ho až do konce týdne nikdo nenajde...