Článek
Když jste se loni v létě vrátil do Česka a podepsal smlouvu v Ostravě, napadlo vás, že byste mohl s Baníkem získat titul a stát se nejlepším ligovým střelcem? Ani v nejmenším! Do Baníku jsem šel s vědomím, že to je dobré mužstvo a dohodli jsme se na podmínkách. O titulu dlouho nepadlo ani slovo. Moje góly? Opravdu nejsem žádný velký kanonýr. Vždyť jsem většinu dosavadní kariéry hrál ve středové řadě nebo staženého útočníka.
Vlastně až v Ostravě jsem se dostal na hrot. Góly jsem sice chtěl vždycky dávat, ale spíš jsem je připravoval. Nic z toho, na co se ptáte, mě opravdu ani nenapadlo, takže radost je o to větší. Mistrovského titulu si však cením o něco víc než prvenství mezi ligovými kanonýry.
Lze vyjádřit, jaký podíl na gólech má jejich autor a jaký spoluhráči? To je těžké, ale bez spoluhráčů a jejich přihrávek by žádný kanonýr nevynikl. Fotbal je nespravedlivý v tom, že nejvíc se hovoří a píše o těch hráčích, kteří dávají góly nebo jsou dobří v ofenzívě.
O ty ostatní, co umějí dobře bránit a vybojují spoustu míčů, se už fanoušci a média většinou tolik nezajímají, přitom oni odvedou obrovskou spoustu černé práce. Ještě gólmani bývají středem pozornosti. Kanonýr a ti, co fotbalu rozumějí, je dovedou ocenit a váží si jich.
Máte v Baníku svého dvorního nahrávače? Zpočátku mi dával hodně přihrávek především Martin Čížek, později i Mirek Matušovič. Když mi to střelecky tolik nešlo, s Mirkem jsme se v zakončování i finálních přihrávkách střídali. Naštěstí mě často zastoupil on i ostatní spoluhráči. Vyloženého nahrávače jsem ale neměl.
Kterého z devatenácti ligových gólů nedávno skončené sezóny si ceníte nejvíc? Asi toho podzimního na Žižkově. Každá vstřelená branka má svoji hodnotu, ale výše jsou ceněny, které rozhodující zápasy, přinesou tři body. Na Žižkově jsme v pátém vyhráli a šli jsme na první místo.
Kdybyste se měl charakterizovat jako střelec, v čem jsou vaše přednosti a v čem naopak slabiny? Určitě mám silnější levou nohu, kterou jsem dal nejvíc gólů. Hlavou, i když není mojí slabinou, jsem vstřelil jen jeden. Nejhůř z toho tedy vychází pravá noha.
Mrzí vás i po delším čase nějaká neproměněná šance? Nemohu říct, že by mě nějaká budila ze snů, ale není mi to pochopitelně jedno. Když nějakou zazdím, a že jich je dost, tak si v tu chvíli říkám, proč jsem situaci neřešil jinak. Jenže vrátit už to nejde a nemá ani smysl se tím trápit a rozptylovat.
Už jste vstřelil svůj životní gól? Doufám, že teprve přijde. Z těch, které jsem nastřílel, mi jako životní žádný nepřipadá.
Budete v Baníku i na podzim? Zatím nevím, že by přišla nějaká nabídka, takže nepřemýšlím o tom, že bych z Bazalů odešel.
