Plzeň v novém fotbalovém chrámu ještě nevyhrála. Abychom tak dopadli jako hokejové Vary, děsí se Horváth

„Nerad bych, abychom dopadli jako hokejisté Karlových Varů," děsil se po výprasku od Hanáků kapitán plzeňských fotbalistů Pavel Horváth a připomněl paralelu s hokejisty z lázeňského města ze sousedství.

„Ti také po zisku titulu postavili krásnou arénu a pak v ní devět zápasů v řadě nevyhráli. My máme na kontě zatím čtyři a je proto na čase bilanci zlomit a za výsledek a výkon proti Olomouci se fanouškům omluvit."

Přes šest tisíc fanoušků si v konfrontaci se zachraňujícími Hanáky připadalo jako ve zlém snu. Své mužstvo obvykle drtící na domácím hřišti soupeře ofenzivním fotbalem nepoznávali.

„Ani nemohli, protože ani jeden z nás nepodal stoprocentní výkon. To pak nemůžeme pomýšlet na body," uznával Horváth, že Plzeň zůstala nebetyčně daleko za svými možnostmi a obvyklými výkony. Olomouci pak stačilo soustředěně bránit, pohlídat si Bakoše s Pilařem, uprostřed hřiště pak eliminovat Horvátha, čímž útočnou sílu obhájce titulu úplně vymazala.

A protože přidala i rychlé a takřka stoprocentně zužitkované výpady zakončené krásnými góly, zůstaly z plzeňského celku jen trosky. Rezignující, vršící v defenzivě chybu na chybu, nabízející protivníkovi další a další šance. A také se modlící, aby alespoň některé z nich gólman Pavlík zlikvidoval a zápas tak neskončil ještě větším výpraskem.

„Takové utkání jsem v Plzni ještě nezažil, poprvé jsem tady dostal takový příděl. Ve druhé půli jsme totálně selhali, hosté měli naopak štěstí, protože do čeho kopli, to skončilo gólem," ulevoval si brankář Roman Pavlík, jenž minimálně tři čtyři další vyložené šance Hanáků zlikvidoval. Nebýt jeho, mohla Plzeň klidně dostat sedmičku.

„Nejsme mužstvem, abychom pořád jen vyhrávali. V úvodu jsme neproměnili šance, za stavu 0:2 přestřelil Petržela za malého vápna prázdnou bránu a už jsme se vezli. I podobné facky ale k fotbalu patří. Jen se nesmí opakovat," zkoušel se kapitán Pavel Horváth otřást z tvrdého direktu, přičemž vzpomínal, kdy jeho tým naposledy prohrál doma čtyřbrankovým rozdílem.

„Naposledy v Edenu v Lize mistrů s Barcelonou," blesklo mu hlavou, aby si vzápětí vybavil i třígólovou porážku s Ostravou. Na výprask starý čtyři roky - shodou okolností také od Baníku a rovněž poměrem 0:4 - se samo sebou rozpomenout nemohl, protože v té době v Plzni ještě nekopal.

„Ještě že už ve středu hrajeme odvetu domácího poháru v Mladé Boleslavi, takže nebude čas na olomouckou facku myslet," vítal, že mistrovské jaro má spád a jeden zápas následuje za druhým.

Právě rychlý spád by měl Vrbovu týmu pomoci k procitnutí. Alespoň hráči si pořád ještě myslí, že boj o titul ztracen není, byť plzeňská ztráta ne vedoucí Spartu narostla znovu na devět bodů. „Ještě není konec, o třicet bodů se pořád ještě hraje. Teď už se ale musíme snažit jen a jen vyhrávat," ví moc dobře gólman Roman Pavlík, jaké trhliny dostaly kalkulace na obhajobu titulu.

„Sezóna nekončí, jedeme dál a ztrátu s Hanáky si prostě musíme vynahradit jinde. Těžké zápasy čekají na všechna mužstva a my jsme schopni bojovat o titul či pohárové umístění do posledního kola," věří i po olomoucké lekci v sílu svého mužstva Pavel Horváth.