Článek
Přímý souboj s Duklou, v němž šlo o čtvrtou příčku, jste zvládli, takže z pražské Julisky jste odjížděli určitě spokojení ...
A moc, protože v této konfrontaci šlo vlastně o šest bodů. A my vyhráli, navíc i bilanci vzájemných zápasů s Duklou máme lepší, takže na čtvrtou příčku už bychom dosáhnout měli.
Začali jste jako z partesu, rychle jste vstřelili vedoucí gól, po půlhodině přidali druhý, ale pak jste se začali z trávníku nepochopitelně vytrácet. V čem byl důvod?
Dvě rychlé branky další průběh střetnutí ovlivnily, neboť my nemuseli nikam spěchat a mohli jen čekat. Nechali jsme Duklu hrát a to byla chyba. I proto jsme se nakonec o výhru strachovali.
Tři minuty před koncem domácí Lietava snížil, Dukla se vyburcovala k mohutnému náporu a z vaší lavičky přímo čišel strach, aby domácí nakonec nevyrovnali.
Už jsem byl v té době na lavičce, neboť trenér mě vystřídal, o to větší nervy jsem však prožíval. Hned jsem si vzpomněl na jarní zápas v Liberci, který jsme v samém závěru neskutečně zkazili. Na Julisce nezbývalo než věřit, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíme a historie se opakovat nebude.
Výhru jste nakonec ubránili, takže čtvrtá příčka se vám teď doslova vnucuje.
Bylo strašně důležité, že jsme utkání s Duklou vyhráli, i když herně se nám nedařilo a žádná sláva to v našem podání nebyla. Teď už nám stačí jediná výhra, abychom zůstali v tabulce čtvrtí, což byl náš cíl.
To proto, že čtvrtá příčka může za jisté konstelace garantovat účast v pohárové Evropě?
Nejen proto, i když ve středečním finále domácího poháru budeme samozřejmě fandit Spartě a ve zbývajících ligových kolech Liberci, protože jen úspěchy těchto mužstev nám do kvalifikace o Evropskou ligu pomohou. Ale čtvrtí chceme skončit bez ohledu na to, jak pohárové předpoklady nakonec dopadnou.
Po jarním střeleckém trápení jste se probral v pravý čas a zase začal střílet góly. Myslíte, že by vám mohly pomoci i k nominaci do české reprezentace, v jejímž kádru jste jako náhradník před přípravou v Irsku figuroval?
Moc tomu nevěřím, protože bych musel střílet góly od začátku jara, abych mohl na kádr reprezentačního áčka pomýšlet. Já sice špatně nehrál, i šance jsem spoluhráčům připravoval, ale sám jsem ve dvanácti zápasech po sobě branku nedal. Prostě přesný opak toho, co bylo k vidění na Julisce - do hry jsem se sice moc nedostal, ale gól jsem vstřelil. Za současné konstelace proto budu rád, když se objevím v nominaci jedenadvacítky.