Jako zachránce si nepřipadám, bránil se sparťanský spasitel Hušbauer

To v žádném případě, i když jsem samo sebou rád, že jsem branku vstřelil. Díky ovšem patří hlavně Mario Holkovi, který nezpanikařil, míč mi předložil krásně do běhu a já měl tudíž všechno lehčí.

Všechno bylo o prvním gólu. Jakmile jsme ho do dvacáté minuty nedali, začali jsme panikařit. A ve druhé půli už na nás nervozita padala úplně, protože jsme věděli, že musíme vyhrát. Nakonec jsem trochu se štěstím Sňozíka prostřelil, ale druhou branku už jsme nepřidali. A co víc - ke konci jsme se zbytečně zatáhli k naší bráně a o výsledek se báli.

Pomohlo mi i to, že balón byl kluzký, takže mu sjel. Bylo to skutečně i trochu o štěstí, ale to k fotbalu patří.

Nepřekvapilo mě to. Nastoupil jsem proti Bohemce už několikrát a hraje pořád stejně.

Docela jsem měl nahnáno, protože jsme stáli před bránou v deseti lidech namísto toho, abychom klokany bránili obdobně jako za bezbrankového stavu. I proto jsme jim pološanci na vyrovnání nabídli, naštěstí ale všechno dobře dopadlo a my tři důležité body máme.

Máme z trojice aspirantů nejlehčí los, takže musíme zápasy na Dukle a s Českými Budějovicemi zvládnout a pak čekat, co na to Liberec. Věřím, že ještě klopýtne.

Po výkonech, které jsme na jaře předváděli, a po nezdaru v pohárovém finále s Olomoucí se není čemu divit. Teď ale věřím, že na poslední dva rozhodující zápasy přijdou. Vždyť o titul se bude bojovat až do úplného konce, což musí být pro fanoušky přímo fantastické.