Jelito, slyšel Hadaščok. A za chvíli ho liberečtí spoluhráči objímali jako svého hrdinu

V tu chvíli byl za hrdinu, protože liberecký leader hledal po přestávce cestu ke Špitově bráně sice usilovně, ale marně. Už i nervozita se začala do jeho řad vkrádat, protože v povědomí vzpomínky na střeleckou mizérii v pátečním bezgólovém duelu se Slováckem přece jen hlodaly.

V hlavě Hadaščoka přímo šrotovaly, protože šance, které on sám proti Moravanům spálil, by vystačily na dva zápasy. A teď byl rázem za hrdinu. Za libereckého spasitele, který přišel a hned rozhodl.

Tedy hned... Při střídání se zdržel u postranní čáry nezvykle dlouho, protože čtvrtý sudí měl problémy se světelnou tabulí i s čísly hráčů, kteří se v libereckém dresu měnili. „Nenechal jsem se tím rozhodit," tvrdil Hadaščok a na hřišti to dokazoval.

Nejprve gólem, pak další vyloženou šancí, do níž se prodral.

„Jelito," zpucoval ho za čtvrt hodiny na tři doby veterán Jan Nezmar, když tváří v tvář domácímu gólmanovi Špitovi ve vyložené šanci selhal.

„Nejraději bych se neviděl. Pomyšlení, že by snad Jablonec mohl nakonec vyrovnat a obrat nás o vítězství, bylo děsivé," páčil ze sebe Hadaščok.

Za minutu ho už Nezmar pro změnu objímal. „To jelito jsem si mohl dovolit. Vždyť já v Opavě kopal už s jeho tátou," posílal Hadaščokovi omluvu. Aby ne, když takřka vzápětí v další obrovské příležitosti už nezaváhal a výhru jistil. „Při brejku mi předložil Bosančič balón skoro do prázdné brány. Gólman mi padal pod nohy, takže jsem se musel jen snažit, abych ho netrefil. A spadlo to tam. Fakt nejdůležitější góly v životě. Skutečně můj životní zápas," ujišťoval sebe i okolí Hadaščok.

Aby ne, když dvěma góly trefil možná i titul, k němuž má teď jeho tým hodně blízko.

„Víme o jeho kvalitách, a proto jsme ho původně chtěli postavit do základní sestavy. Ještě že jsme to neudělali a nechali si ho jako žolíka, který přišel a rozhodl," pochvaloval si liberecký kouč Jaroslav Šilhavý, jak šťastnou ruku s nasazením Hadaščoka na poslední půlhodinu měl a jaký skvělý trenérský majstrštyk předvedl.

„Co na tom bylo skvělého? Kdyby ho postavil od začátku, nedal by nám dva, ale hned čtyři góly a nebylo by co řešit," dobíral si mladšího trenérského kolegu jablonecký kouč František Komňacký. Hned ho ale objal a dost možná, že mu i mistrovskou gratulaci špital.

„To ne, na tu by bylo brzy. Až v přímém souboji s Plzní se rozhodne.  A my favoritem nejsme, protože obhájce titulu je přece jen zkušenější a v podobných situacích protřelejší. Ostatně,  účinkováním na evropské scéně to dokázala," bránil se gratulacím Šilhavý.

I hráči je odmítali. Za nic na světě nechtěli slyšet, že jsou oproti Plzni ve výhodě, neboť jim k mistrovské korunovaci postačí remíza. "Na to se spoléhat nedá, budeme chtít vyhrát. Teď dobře zregenerujeme, nabereme síly a věřím, že tažení za titulem dotáhneme v sobotu do konce," mluvil i za ostatní liberecké fotbalisty středeční hrdina Vojtěch Hadaščok.