Článek
Hořkost necítil. Rozčarování nad nevděkem, který fotbalovým světem vládne, tuplem ne. Alespoň to tvrdil, když ho z Liberce vypakovali a poslali ho hostovat do Ústí.
„Chtěli, aby v Liberci hráli a příležitost dostávali mladí, tak jsem šel. Byl jsem rád, že můžu v Ústí dál kopat, protože mám fotbal rád. Opravdu žádná zloba. Fakt žádná hořkost. Jsem člověk pozitivně laděný, takže nic takového se mně hlavou nehonilo. A v Ústí jsem dělal vše proto, abychom ligu zachránili. Mít vlastní stadion a kopat o záchranu doma, určitě by se to povedlo."
Vrátil se, ale jistotu neměl. Klubová generalita váhala, zda má ligovému veteránovi prodloužit smlouvu. Přece jen mu bylo už přes sedmatřicet a Liberec pár starších hráčů v kádru měl. O tři roky mladšího Nezmara, legionáře Štajnera, ale třeba i náhradního gólmana Hauzra.
S přesunem do zálohy problém neměl
Nový trenér Jaroslav Šilhavý však o Tomáše Janů stál. Možná si vzpomněl, že sám kopal ligu do osmatřiceti a své si v ní i v závěru kariéry v barvách žižkovské Viktorky uhrál. Ale že by dosáhl na titul, to se mu nepovedlo. Libereckému kapitánovi se možnost nabízí...
„Nenapadlo mi, že si o titul ještě někdy zahraju. Vždyť já ani na začátku této sezóny žádnou jistotu neměl. V prvních dvou kolech jsem odehrál všeho všudy osm minut, ale pak přišel trenér s tím, že defenzivní činnost zálohy skřípe a že bych to mohl ve středové řadě zkusit. Neměl jsem problém, protože v záloze jsem hrával. Jedno kde hraju, hlavně že nastupuju. A od té doby pravidelně," lakonicky glosuje liberecký veterán opětovnou proměnu z obránce v záložníka a vlastně i své fotbalové znovuzrození.
V sobotu ho v duelu s Plzní může dokonce završit titulem. Už třetím, který by s Libercem získal. „Nemluvili jsme o něm v zimě, kdy jsme na vedoucí Spartu ztráceli šest bodů, tuplem jsme si něco podobného nedokázali představit před začátkem sezóny. Teď je to ale realita. A obrovská příležitost a motivace zároveň, i když pro mě zůstane asi tím nejkrásnějším primátem ten vůbec první před deseti lety. Něco neskutečného, co jsme tehdy prožívali. V posledních třech zápasech jsme uhráli jediný bod, přesto jsme nakonec titul slavili," vzpomíná kapitán Tomáš Janů.
Tentokrát Liberci bod také postačí. Musí ho však uhrát. Nedovolit Plzni, aby ho v sobotním ligovém porazila. Pak by se kapitánovi Severočechů Tomášovi Janů nabízela možnost polaskat se jako jeden z nejstarších fotbalistů v ligové historii s mistrovskou trofejí.
Bránit neumějí, a tak hrát na remízu nebudou
„Tak to mě nenapadlo. A ani do statistik jsem se nedíval, kolik hráčů bylo při zisku titulu starších než já. Jestli tedy někdo takový byl," bere podobné hrátky s čísly s nadhledem. „Bod s Plzní nám sice stačí, ale na remízu hrát rozhodně nebudeme. Jednak je to až příliš zrádné, hlavně to však není náš styl. Bránit neumíme, takže jestliže si to máme s Plzní rozdat, pak na férovku a samozřejmě útočným fotbalem," plánuje Tomáš Janů, s čím jako kapitán svůj tým do sobotní bitvy o titul povede.
