Článek
Proč nesplnit jejich přání?! Proč nerozdávat pohodu a dobrou náladu všude kolem sebe? V kabině, na place i po zápasech? Při oslavách třetího titulu, který liberecký klub i jeho přičiněním získal, stejně jako po prohrané jarní bitvě se Spartou, kdy se zdálo, že vysněný primát mizí v nedohlednu.
„Moje chyby. Pod dva obdržené góly jsem se podepsal," neschovával se přeškolený liberecký stoper za dveřmi šatny, natož aby po utkání, jež mu hrubě nevyšlo, hledal výmluvy. Sympatický počin od fotbalového veterána, kterého trenér Šilhavý předělal z kanonýra na obránce. Trochu paradox! Snajpr, jenž na ligové scéně překonal loni na jaře hranici stovky nastřílených gólů a vstoupil tak do renomovaného Klubu kanonýrů, aby hlídal soupeřovy střelce. Ale i tuhle novou roli až na výjimky zvládal. V závěrečné partii s Plzní, v níž šlo v sobotním podvečeru o titul, určitě.
I proto mohl vzít prcka do náručí, vystoupit s ním na pódium bez obav, že vyšilující dav fanoušků je oba umačká, polaskat se s mistrovskou trofejí a nakonec do ní malého Honzíka posadit. Vždyť až budou jednou nad starými fotkami vzpomínat, bude mu moci připomínat: Tady jsme slavili spolu. Můj druhý titul, který jsem s Libercem po deseti letech získal.
A třeba mu ukáže i snímky z jiných oslav. To když slavil před šesti lety slovenský primát v Ružomberoku. Také tak trochu paradoxně, protože poté, co ho ze severu Čech vyhnali do Uherského Hradiště a tam se jeho angažmá proměnilo v jeden velký zmar, si našel nové působiště sám. I s Ružomberokem se dočkal titulu. A ve stejném roce, kdy se slavil i v Liberci.
Dokonce na kopec nad městem tehdy vylezli, protože šlo o sázku, na které je Nezmar litý.
Když letos kráčel jeho tým za primátem, uzavřel ji také. A dokonce ji vygradoval, protože slíbil, že si nejenže jako ostatní nechá narůst vousy, ale po zisku titulu si je i obarví ve stylu extravagantního portugalského reprezentanta Abela Xaviera na blond a další čtyři dny v nich bude chodit. Že i pro cenu Sympaťáka sezóny vyhlašovanou redakcí Sport.cz v rámci tradiční novinářské ankety Zlatý míč a pro knihu o největších fotbalových kanonýrech československé fotbalové historie, v níž jeho příběh samo sebou také figuruje, si takto přikrášlený na pódium přijde.
Možná pro poslední trofej v kariéře... „Nevím, zda proti Plzni šlo o můj poslední zápas, s klubovým vedením jsem o budoucnosti ještě nejednal. Ale není podstatné, zda bude Liberec dál pokračovat s Nezmarem nebo bez něho, důležité bude držet se cesty, po níž až dosud šel. A já bych mu v tom chtěl pomáhat. Na hřišti i mimo něj, v jakékoli roli či funkci, na níž se dohodneme," chrlil ze sebe a přitom svíral v náručí synka Honzíka.
Když v pondělním večeru přebíral v dejvickém hotelu Praha při vyhlašování výsledků 16. ročníku novinářského Zlatého míče cenu Sport.cz určenou pro Sympaťáka ligy, přece jen už na budoucnost myslel. Nikoli na další dvě tři sezóny, aby se vyrovnal nebo snad dokonce trumfnul o tři roky staršího libereckého kapitána Tomáše Janů, ale na podzim určitě. „Kvalifikaci o Champions League bych si ještě zahrát chtěl. A dostat se v ní co nejdál. Třeba i Plzeň napodobit," hlesl a jen tíha trofejí za to nemohla. Nestal se totiž jen ligovým Sympaťákem, i v nejlepší Jedenáctce sezóny se objevil.
„Nenapadlo by mě, že se na závěr kariéry podobných ocenění dočkám, že po všech těch letech v Opavě, Liberci, Uherském Hradišti a Ružomberoku budu právě já nejsympatičtějším fotbalistou pobíhajícím v lize. Ale vždyť vlastně proto jsem fotbal celý život hrál," přiznával vystudovaný inženýr ekonomie Jan Nezmar, že prožívá nejkrásnější dny kariéry.
V sobotu titul s Libercem, o dva dny později ve svitu reflektorů a záběrů televizních kamer jako jedna z ústředních postav mistra.
