Článek
Analyzoval jste si ještě dodatečně minulou sezónu v podání Bohemians 1905?
Myslím, že po podzimu to bylo celkem v pohodě. Měli jsme devatenáct bodů. Jaro jsme nezačali ideálně, ale pořád tvrdím, že bylo v silách se zachránit. Udělaly se změny a dopadlo to, jak to dopadlo. Celkově ale cítím zklamání. Vždyť jsem v klubu zažil jako asistent postup do první ligy a v ní dva krásné roky po boku Pavla Hoftycha, z toho ten první doma v Ďolíčku. Mrzí mě, jak to skončilo a je škoda, že Bohemka spadla.
Jak jste vstřebal ten vyhazov?
Vím, že se vyhazují trenéři i z prvního místa. U nás to není neobvyklý jev. A já byl s Bohemkou asi na dvanáctém nebo třináctém místě a ještě s mírným náskokem před sestupovou příčkou.
Zbytek jara jste strávil bez fotbalu?
Ano. Byla to neplánovaná delší dovolená, ale člověka taková situace nenechává klidným. Potřeboval jsem si srovnat svoje myšlenky, protože mi fotbal scházel. Dělám ho celý život.
Jak bylo těžké najít nové angažmá?
S Jirkou Plíškem jsme si dali sraz a pobavili jsme se, jaké jsou možnosti pro naši eventuální spolupráci. A shodli jsme se, že spolupracovat schopní jsme. Hlavně, aby to bylo ku prospěchu Hradce Králové.
Je to váš první trenérský „přestup" v rámci první ligy...
Vidím, že hradecké fotbalové prostředí má svůj pevný základ. Nedělají se tady nějaké nesmyslné kroky. Poznávám rozumné podmínky na to, aby se dala liga seriózně hrát.
Jako hráč jste prošel Slavií, Bohemians, Jabloncem, Mostem, Mladou Boleslaví a také druholigovými Pardubicemi, takže ani východočeský region vám není neznámý...
Už je to docela dlouho, co jsem byl v těch Pardubicích. Každý pořád vnímá rivalitu mezi nimi a Hradcem, což jsem poznal i tenkrát. Teď to beru tak, že chci odvádět práci pro Hradec.
Vážíte si šance pokračovat v první lize, byť „jen" na postu asistenta?
Samozřejmě. Zůstávám v tom ligovém kolotoči, na který jsem byl zvyklý. Vždycky záleží na kompetencích, jak si trenéři a asistenti rozdělí úlohy. A třeba se někdy vrátím na lavičku jako hlavní trenér.
