Článek
Ve švédském Mjällby jste se domluvil na předčasném ukončení smlouvy. Už se vám na severu nelíbilo?
Byl jsem tam hodně dlouho. Původně jsem plánoval vrátit se domů až na konci roku, Zbrojovka ale o mě projevila zájem už teď. Docela rychle jsem se s vedením dohodl. Vyhověl mi i švédský zaměstnavatel, uvolnil mě s pětiměsíčním předstihem.
Jste rád?
Určitě. Je to příjemná změna. Českou ligu jsem si kdysi zahrál za Drnovice, Spartu, Příbram či Baník, avšak po tak dlouhé pauze jsem na ni teď neskutečně natěšený. Nebudu ovšem zastírat, že ještě o něco víc jsem se těšil na syna, přítelkyni a rodiče. Moji nejbližší bydlí v Opavě, ale dost příbuzných mám i v Olomouci a v Brně. Jsem šťastný, že se teď s nimi budu moci vídat mnohem častěji.
Po půlroce v Maccabi Haifa jste dalších sedm sezón strávil ve Švédsku. Jak severskou misi hodnotíte?
Působil jsem v Östers, Örgryte a v Mjällby, které tam patří spíš ke skromnějším klubům. Fotbal ve Švédsku šel ovšem v poslední době dost nahoru. V místní lize působí řada cizinců včetně Brazilců, Argentinců a Afričanů. Její kvalita se už podle mě vyrovnala Norsku a dohání Dánsko. Ve Švédsku se hraje fotbal pěkně od podlahy, čemuž jsem se musel přizpůsobit. Předtím tvrdost rozhodně nepatřila mezi moje hlavní přednosti.
Se kterými nejznámějšími fotbalisty jste se na švédských trávnících potkal?
Zahrál jsem si třeba proti Henriku Larssonovi a mým spoluhráčem byl Markus Ällback. Dost jsme se sblížili.
V Mjällby jste se setkal také se současným brankářem Slovácka Dušanem Melichárkem...
Je to tak. Skamarádili jsme se. Byli jsme neustále minimálně v telefonickém kontaktu i poté, co už jsme nehráli v jednom mužstvu. Vždyť jsme byli ve švédské lize jediní Češi. Dušan se vrátil domů o půl roku dřív než já a je docela pikantní, že teď proti sobě nastoupíme hned v úvodním kole Gambrinus ligy. Moc se už na zápas v Uherském Hradišti těším.
Vypozoroval jste rozdíl v mentalitě švédských a českých hráčů?
Trochu mi vadilo, že Švédové rychle házeli porážky za hlavu. Zatímco já jsem byl dlouho pořádně naštvaný, oni žili hlavně přítomností. Hned raději vzhlíželi k dalšímu utkání.
Jak se vám ve Švédsku žilo mimo fotbalové stadióny?
Působil jsem na jihu, nezažil jsem tam snad ani jednou tužší zimu, než jaké jsou obvyklé v Česku. Poznal jsem jen samé báječné lidi ochotné kdykoli pomoct. Jediným negativem byla samota, moji blízcí mi hodně chyběli.
Jak jste zapadl do brněnské kabiny?
Úplně bez problémů, i když jsem v ní ze začátku skoro nikoho neznal. Pamatoval jsem si jen Petra Švancaru a trenéra gólmanů Hrona, s nímž jsem se potkal už před lety v Drnovicích.
