Článek
„Lépe to ani dopadnout nemohlo. První zápas a radost ze tří bodů. David Lafata dobře zabojoval před brankářem a já jsem ten míč jen dorážel za čáru, prostě šťastný gól," připomínal spokojeně Zoubele svou hvězdnou chvilku z domácího stadiónu.
K rozhodnutí utkání mu stačilo závěrečných třicet minut zápasu v roli střídajícího hráče. „Nad tím, jestli vůbec zasáhnu do hry, jsem neuvažoval. V Jablonci je široký kádr a jsem připraven zaskočit na jakémkoliv místě, kam mě trenér postaví. Myslím, že bych mohl případně nahradit na krajích zálohy Honzu Vošahlíka, který nedlouho před ligou odešel na hostování do Slavie," zamýšlel se fotbalista, který přestup v rámci dvou severočeských klubů nijak neprožíval.
„Z Teplic nás odcházelo víc hráčů najednou, žádné velké loučení s týmem neproběhlo. Jen jsme si podali ruce a popřáli štěstí. A vážím si toho, že dostávám šanci právě v Jablonci. Pod trenérem Václavem Kotalem jsem hrál již v tehdy ještě prvoligovém Kladně, kde byl asistentem pana Šilhavého. Je to možná výhoda, že mě zná. Cítím od něj důvěru i v jabloneckém mužstvu, ale musím si ji zasloužit svými výkony," rozebíral Zoubele. „Zápisné za příchod do Jablonce bylo docela mastné a stejně to čekám i za ten gól. Ale to je normální, rád to zaplatím," usmíval se záložník.
Jen dva zápasy mu scházejí k dosažení stovky prvoligových startů. „Mohlo jich být víc, často mě však pronásledovala zranění. Dal jsem i s tím prvním jabloneckým jen pět gólů, na záložníka je to málo. Musím zapracovat na koncovce. Pro nás je ale dobré, že máme v kádru kanonýra Davida Lafatu, který dokáže sám rozhodovat zápasy. Chtěl bych přispět k tomu, abychom bojovali o první pětku v tabulce. Věřím,že jsme schopni vyhrát v Hradci Králové a pak potrápit rivala z Liberce, který si i po prvním kole zřejmě drží ligovou formu z jara," dodal Zoubele.
