Rubriky:

1. liga

Nezmar seknul s fotbalem, do sportovního důchodu ale nejde: Začnu hrát hokej

17. listopadu 2012 21:01 - Liberec

Zamával tribunám v doprovodu dcery Terezky a oficiálně se rozloučil s kariérou. Jan Nezmar, dvojnásobný český šampión se Slovanem Liberec a člen Klubu ligových kanonýrů, odešel do fotbalového důchodu. Jen pokud by trenéři nutně potřebovali, ještě v pátek na Dukle možná půjde v dresu Severočechů na pár minut do hry. Pak definitivně přesídlí do kanceláře. „Chtěl jsem se rozloučit s lidmi, díky nimž jsem před deseti lety prožil nejkrásnější chvíle kariéry," vzpomínal pětatřicetiletý borec po sobotním zápase s Plzní (1:2), v němž coby kapitán Severočechů odehrál dvaasedmdesát minut a při odchodu ze hřiště vyprovázen potleskem stojicích diváků těžko zadržoval slzy.

 

Radek Petrášek, ČTK

Jak těžké bylo loučení s profesionální kariérou? Proč jste nemohl poslední domácí zápas dokončit?

Při odkopu centrovaného míče mě píchlo v koleni, nemohl jsem pokračovat. Nakonec jsme prohráli, tudíž loučení je hodně hořké. Strašně jsem si přál vyhrát. Ale v druhém poločase jsme zaspali, byli jsme málo hladoví po gólu a proti deseti si nevytvořili žádnou šanci.

Bylo hodně náročné udržet na uzdě emoce při závěrečné děkovačce, kdy jste absolvoval čestné kolečko i s dcerkou Terezkou?

Cloumaly mnou velké emoce. Nedalo se hrát tvrďáka. Je mi strašně líto, že už nebudu na hřišti a opouštím skvělou libereckou kabinu

Už jste s přechodem z fotbalové šatny do kanceláře smířený? Jak bude nyní těžké udržet si odstup od hráčů, pro něž jste byl dosud parťákem?

Kluci už se mnou stejně mluví, jako když patřím k managementu. Až dojde na rozlučku se spoluhráči po posledním podzimním zápase, budu mít dilema, jak se vlastně chovat. Vždyť v budoucnu je budu muset za případné prohřešky proti životosprávě kárat (směje se). Ale vážně. Jsem zastáncem názoru, že každý by se měl chovat podle vlastních potřeb, ale současně tak, aby nijak negativně neovlivnil vlastní výkon na hřišti. Chování mimo trávník nesmí zasáhnout profesní život.

Nyní, když už vás nikdo nebude kontrolovat, dojde na zásadnější porušení životosprávy? Budete častěji hřešit?

Zatím jsem tyhle myšlenky moc neřešil. Nicméně už delší dobu se držím určitého životního stylu a nehodlám jej měnit ani nyní. Samozřejmě mně nikdo nebude kontrolovat váhu a každých šest měsíců měřit tuk, ale já byl stejně sám sobě největším kontrolorem. Zjistil jsem, že určitá pravidla v oblasti stravování jsou pro mě dobré, bez ohledu zda jsem profesionální fotbalista.

Půjdete si ještě příležitostní zatrénovat s libereckým áčkem?

Nepředpokládám, že bych seběhl z kanceláře, nazul kopačky a zapojil se do tréninku. Samozřejmě mohou nastat výjimky. Třeba v případě herního kempu v zahraničí, kde je určitý prostor na nějaké legrácky. Tam bych se s klukama na hřišti objevit mohl.

Budete v budoucnu hrát v okolí Liberci v nižší soutěži, nebo už nikdy do ostrého zápasu nenastoupíte?

Nemám rád slovo nikdy. Zatím s nikým domluvený nejsem. Ale myslím, že na trávníku zůstanu. Hlavně mám v plánu věnovat se mému druhému sportu, což je hokej. Ten jsem dosud kvůli profesionálnímu fotbalu šidil. Nechodil jsem tak často, jak bych mohl, případně sám chtěl. Bál jsem se, aby mě hokej fyzicky neovlivnil při ligovém zápase. Nebo jsem se nezranil.

Kolik času tedy nyní budete na ledě trávit?

Půjdu hrát tak dvakrát třikrát v týdnu. Jde o stejnou skupinu lidí, pokaždé se protočíme a hrajeme hodinu a půl. Ale jsem i součástí týmu Rolba, který hraje v Jablonci ligu neregistrovaných.

Jan Nezmar se narodil 5. července 1977 v Opavě.
Fotbalově vyrůstal v obci Hlavnice, později přestoupil do Dolního Benešova. Následně hrál v Opavě, Liberci, Slovácku, slovenském Ružomberoku a následně znovu v Liberci. Začínal na postu středního obránce, největší úspěchy kariéry sbíral jako útočník, poslední rok a půl hraje na místě stopera.
S Libercem vyhrál v sezóně 2001/2002 mistrovský titul, stejný úspěch zopakoval v ročníku 2011/2012. V Ružomberoku slavil zisk slovenského titulu i tamního poháru v jediné sezóně.
Na jaře 2011 vstřelil stý gól a vstoupil do Klubu ligových kanonýrů. Kariéru završí se 104 trefami v nejvyšší soutěži.
Je ženatý, má dceru Terezku a syna Honzíka.

Nebude žena nadávat, že jste sice seknul s fotbalem, ale doma stejně nebudete?

Asi bude (směje se). Přes den budu na fotbalovém stadiónu v Liberci a večer na zimáku. Ale já ji chystal už posledních šest měsíců, když jsem se zaučoval na pozici manažera. Doma jsem moc nebyl. Mám představy, co by se mělo dít a jak by moje práce měla vypadat. Chci, aby byla efektivní, což je ovšem spojeno s časovou investicí. Žena zpočátku truchlila, ale už je smířená. Je úplně jasné, že jako hráč máte vše jednodušší. Ale já se nikdy nestylizoval jen do pozice fotbalisty, který odtrénuje a mizí. Vždy jsem se snažil rozvíjet a vzdělávat, neviděl jsem svoji kariéru ohraničenou jen čárami na trávníku.

Je něco, co vám při ohlédnutí za kariérou chybí?

Vždy jsem chtěl vyzkoušet zahraniční angažmá, poznat jiné prostředí, odlišnou kulturu. Byl jsem na Slovensku, ale snem bylo odejít do fantastického fotbalového prostředí. V dobrém závidím Jirkovi Štajnerovi bundesligu. Ale já s pokorou hodnotil své kvality. Nebyl jsem fotbalista, který by měl hrát v Německu. Třeba do Rakouska jsem se mohl dostat. Naučil bych se jazyk, a co si budeme nalhávat, určitě bych si i víc vydělal. V Česku se fotbalem nezabezpečíte.

Nikdy během třinácti let nedorazila žádná nabídka, nad níž byste přemýšlel?

Při prvním libereckém angažmá už jsem měl víza do Turecka a byl takřka na cestě do Denizlisporu. Kluby se nakonec nedomluvily a já za dva dny přestoupil do Slovácka. Při tažení za prvním libereckým titulem jsem měl kontakty s Las Palmas, ale jednání konkrétní nebyla. Během angažmá ve Slovácku se ozvali zástupci Admiry Vídeň. Já byl na smlouvě domluvený, rakouští funkcionáři dorazili do Uherského Hradiště a v kufru měli peníze za můj přestup. Ale asi málo (usměje se). Ale zase to zašmiklo vedení, stejně jako později v Ružomberoku, kdy jsem měl jít do ruského Saturnu. Nicméně nebrečím. I tak jsem toho zažil strašně moc, měl jsem fakt štěstí na týmy.

Většina členů Klubu ligových kanonýrů se alespoň mihla v reprezentaci. Vy jste nikdy pozvánku nedostal. Dělal jste si zálusk na národní dres?

V době prvního titulu s Libercem jsem cítil určitou šanci. Hráli jsme dobrý fotbal, já dával góly v domácí lize i v evropských pohárech. Ale přiznávám, že v českém výběru byli lepší hráči. Jsem soudný, neměl jsem tam z pohledu kvality co dělat. Na druhou stranu, kolikrát jeli i hráči, kteří byli ještě horší než já (směje se).

Co přesně bude náplní vaší další kariéry v libereckém klubu?

Jako sportovní manažer budu mít na starosti výchovu mladých kluků v naší akademii, tudíž musím zajistit podmínky, trenéry, zázemí, zdravotní péči. A také propojení všech týmů Slovanu. Chceme kluky rozvíjet celkově, abychom neprodukovali jen fotbalisty, ale lidi, kteří hrají fotbal. Budu spokojený, pokud se bude dařit začleňovat mladé do prvního týmu a ještě se budeme držet na pozici v evropských pohárech. Třeba se dočkám Ligy mistrů v jiné pozici.

Takže elitní tým Slovanu do vaší kompetence spadat nebude?

Měl bych pod sebou mít celý sportovní úsek. Zajistit dokonalé propojení mládeže s áčkem. Nejde přeci jen o to, jestli koupíme šest hotových hráčů a já budu u podpisu jejich kontraktů. I proto budu určitě jezdit v počátku na stáže do zahraničí. Vyrazím do Nizozemska, do Anglie. Už mám něco domluvené. Vezmu s sebou i trenéry od mládeže.

Porci práce, o níž mluvíte, není možné zvládat v jednom člověku. Přivedete si na pomoc některého z bývalých spoluhráčů nebo jiné odborníky?

Určitě bych chtěl úzce spolupracovat s lidmi, na které se mohu spolehnout. Konkrétní však zatím nebudu, byť určitá jednání proběhla. Ale nechci předbíhat.

Je možné, že využijete i Jiřího Štajnera, o jehož pokračování na trávníku se v poslední době hodně mluví a dokonce se spekuluje, zda bude moci pokračovat v kariéře?

Nepochybuji, že Jirka na jaře završí v libereckém dresu dvěma potřebnými trefami stovku ligových gólů. Nejraději bych mu na ně přihrál (usměje se). Každopádně ve Slovanu může hrát, dokud bude chtít.

Neplánujete se v Liberci trvale usadit, když je jasné, že na severu Čech bude pokračovat v roli sportovního manažera?

Máme dvě mladé děti, takže zvažuji stavbu domu, abychom měli zahradu. A pak bych si snad mohl pořídit i nějakého pěkného psa. Zatím máme jen přerostlé morče v podobě yorkshira. Ale jisté je, že já osobně stavět nebudu. Jsem volšovej na ruce (směje se).

Nezmarovy kluby
SFC Opava 1999-2000: „To byl obrovský skok. Hrál jsem třetí ligu a najednou skočil rovnýma nohama do nejvyšší soutěže. Už v přípravě toho na mě bylo hodně. Ale dařilo se mi. Když jsme spadli, tak se mi zhroutil svět. Vysvobodil mě Liberec."
Slovan Liberec 2000-2003: „Tým byl protkaný ambicemi, na vzestupu. Postoupili jsme do evropských pohárů. První mistrovský titul v historii klubu přinesl obrovskou euforii. Až později jsem si uvědomil, čeho jsme dosáhli.
1. FC Slovácko 2003-2005: „Odchod z Liberce byl zvláštní, po nerealizovaném přestupu do Turecka. Přestupoval jsem do Hradiště, když byl tým poslední. Hrálo se ve vyhnanství v Drnovvicích a stavěl se nový stadion. Vše zhatila korupční aféra. Po panu Valentovi přišli noví majitelé, což byla jedna velká tragédie. Byl jsem navíc zraněný a nevěděl, co se bude dít dál. Sám jsem si vlastně dojednal angažmá v Ružomberoku.
MFK Ružomberok 2005-2007: „Uvěřil jsem trenéru Komňackému, že nevýrazný tým půjde nahoru, proto jsme se domluvili. Udělali jsme double, poprvé v historii klubu šli do evropských pohárů. Když jsme se ale nedostali do Ligy mistrů ani do Poháru UEFA, všechno se nějak zašmodrchalo. I kvůli rodině jsem požádal o uvolnění do Liberce.
Slovan Liberec, od 2007.
Už při odchodu z prvního angažmá jsme se i přes určité napětí bavili o mém spojení s klubem na konci kariéry. Půjdu do práce sportovního manažera na sto procent. Navíc s bonusem. Titul v minulé sezóně totiž nikdo nečekal. Trošku mě mrzelo, že euforie nebyla tak bezbřehá jako při prvním ligovém triumfu. Ale já si vše užil a navíc vystřílel i místo v Klubu ligových kanonýrů, za což vděčím jen fanatastickým spoluhráčům. Dostal jsem se do lukrativní společnosti, protože jsem byl ochotný dorážet míče třeba z metru, jen abych prospěl mužstvu (směje se).
Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..