Hlavní obsah

Tečka za bohatou kariérou mu zhořkla, přesto odchází za potlesku. Tak končí kariéru slávistická legenda Vlček

Dojatý byl až běda. Severní tribuna stála a Stanislavu Vlčkovi (36) aplaudovala a děkovala, ochozy se přidávaly. A on se na trávníku v doprovodu svých dvou dcer definitivně loučil. Se Slavií i s velkým fotbalem. Jako sešívaná legenda, jako šutér, který během účinkování na ligových štacích v Bohemians, Olomouci, Českých Budějovicích a hlavně ve Slavii a při angažmá v moskevském Dynamu a Anderlechtu Brusel překonal hranici stovky ligových gólů a vstoupil do elitní společenství Klubu kanonýrů. A ani mu v tu chvíli nevadilo, že ho kouč Petr Rada nepostavil v posledním zápase kariéry do základní sestavy.

Foto: Petr Horník, Právo

Stanislav Vlček se svými dcerami během rozlučky s aktivní kariérou.

Článek
Fotogalerie

„Chtěl jsem končit už v létě, ale právě nový trenér mě přemluvil, abych ještě půlroku vydržel. Jasně, moc práce mu to nedalo. Dal jsem na něho, i když jsem sám cítil, že už toho nemám mužstvu tolik co dát. Věk se prostě zastavit nedá," páčil ze sebe Stanislav Vlček, když po gratulacích někdejšího spoluhráče a momentálně reprezentačního manažera Vladimíra Šmicera i třeba tenistky Petry Kvitové opouštěl nasvícené travnaté pódium, na němž stáli i současní spoluhráči s jeho portrétem a sedmičkou na dresu, kterou on celou kariéru nosíval.

Trenér místo v základu nabízel

Posadil se na lavičku náhradníků, na níž pokorně vysedával celý podzim. „Byli jsme tak domluveni už na samém začátku sezóny. Jedničkou mezi útočníky byl Škoda, já se chystal pro případ nouze a ztroskotání. Ostatně, před každým utkáním jsme to spolu probírali," nedělal Vlček vědu z toho, že sbíral starty jen po minutách, aby se nakonec zastavil u 435 startů.

„Před zápasem s Ostravou mně trenér Rada dokonce nabízel, zda nechci hrát od začátku. Nechtěl jsem. Vždyť já tři měsíce do žádného utkání pořádně nezasáhl a proto jsem věděl, že bych mužstvu až tolik nepomohl. Měl jsem vysněný jiný scénář... Mančaft zápas s Baníkem rozběhne, povede tři nula a já pak přijdu na hřiště na poslední půlhodinu, abych si jí užil., Jenže bohužel."

Přes Ajax do slávistické historie

Nepřekonatelného rekordmana Jaroslava Šilhavého, který nasbíral o deset ligových startů víc, dotáhl na dohled, ale už ho nepřekoná. „Na to jsem nikdy nemyslel. Já si ani statistiky nevedl, to táta," přiznával Vlček, který si takové uznání a tolik oslavných chorálů prozpěvovaných severní tribunou po celý zápas s ostravským Baníkem vysloužil hlavně pro svůj naturel.

Povahu bojovníka a rváče. Skutečného Vlčáka, jak mu ostatně říkali, který nikdy žádné utkání, žádný souboj, ba ani míč nevypouštěl a nevzdával. "Proto jsem si asi fanoušky získal, proto se mezi námi vytvořil takový vztah," meditoval i při loučení s kariérou.

Pro zápis ve slávistické historii mu samozřejmě ovace patřily také. Vždyť on to byl, kdo v památném kvalifikačním zápase s Ajaxem ukončil letitý sešívaný zmar a dvěma góly vstřelenými ve strahovské odvetě otevřel Slavii brány do vysněné Ligy mistrů.

V tom srpnovém večeru se na Strahově vykoupil ze všech minulých i budoucích hříchů.

Jednou provždy se stal slávistickým hrdinou. Ikonou a legendou zároveň.

Dvakrát překonal gólmana slavného amsterodamského Ajaxu Stekelenburga, dvakrát se v průběhu onoho bláznivého a tolik strhujícího srpnového večera ocitl pod chumlem jásajících spoluhráčů ochotných potit třeba i krev, jen aby po prvním, tolik slibném kvalifikačním duelu v amsterodamské Areně nezůstalo zase jen u naděje.

Slavii postup vystřílel, i ligový titul s ní oslavil, aby jí po návratu z belgického angažmá pomohl i v dobách největšího zmaru, kdy se strachovala o holý život a další existenci.

Někdo štěstí má, Vlčkovi přáno nebylo

Teď už jsou tohle všechno pro Stanislava Vlčka jen vzpomínky. V zápase s ostravským Baníkem vyběhl v 64. minutě na trávník naposledy, aby završil kariéru čítající 435 zápasů a 106 ligových gólů.

Měl o posledním utkání v červenobílém dresu jiné představy.  Loučení a závěrečná děkovačka severní tribuny trvající ještě dlouho po zápase mu však pomohla rozčarování z prohry s Baníkem překonat.

„Představoval jsem si poslední vystoupení jinak, ale nic nenadělám. Někdo má to štěstí, že odejde na vrcholu, já poslední zápas prohrál. Ale ani to nic nemění na tom, že jsem prožil skvělou kariéru," přiznával Stanislav Vlček a prozrazoval, že v Edenu bude i po skončení kariéry pokračovat. Buď jako trenér mládeže, nebo jako skaut...

Reklama