Článek
Když se v Juventusu loučil s kariérou Pavel Nedvěd, spoluhráči si z něho utahovali. Že prý bez fotbalu nevydrží, že se ze samé nudy oběsí... Vy sladké nicnedělání vydržíte? Opravdu vám nebude fotbal scházet?
Ale jo... Hlavně kabina mně bude chybět. Ti mladí, co v ní teď sedí a legrace, kterou jsem spolu s nimi zažíval.
Proto jste si i po loučení sezónu natáhl a budete se Slavií i dalších čtrnáct dnů trénovat, i když liga skončila a vaše kariéra také?
Myslel jsem, že si poslední dva týdny ještě s kluky užiju, protože po skončení sezóny už nebudeme pod takovým tlakem. Teď sice vím, že po čtyřech porážkách v řadě atmosféra moc valná nebude, ale vydržím to až do konce. A pak už se těším na Vánoce. Nebudu si muset hlídat váhu, nebudu muset běhat se sporttestrem, budu si konečně užívat.
| Stanislav Vlček |
|---|
| Narozen: 26. února 1976 |
| Fotbalová kariéra: 1992 – 1995 Bohemians Praha, 1995 – 1997 SK Dynamo České Budějovice, 1997 – 2004 Sigma Olomouc, 2004 Dynamo Moskva, 2005 – 2007 Slavia Praha, 2008 – 2009 RSC Anderlecht Brusel, 2009 - 2012 Slavia Praha |
| Ligové starty v české, resp. československé lize: 455 |
| Ligové góly celkem: 106 |
| Největší úspěchy: mistrovský titul se Slavií v sezóně 2007/2008 |
| - druhé místo se Slavií v sezóně 2005/2005 a 2006/2007 |
| - Belgický pohár s Anderlechtem Brusel v roce 2008 |
| - účast s českou reprezentací na EURO 2008 |
| - člen Klubu ligových kanonýrů |
| Reprezentační starty a góly: 14 zápasů/ žádný gól |
To opravdu skončíte s fotbalem ze dne na den? Skutečně vás nikdo nenaháněl a nelákal k angažmá třeba v nějaké nižší soutěži?
Naopak, jakmile jsem ohlásil konec ligové kariéry, nabídek se objevilo hodně. Nejen z Benešova a okolí, ale třeba i z Rakouska. Teď o nich nechci ani slyšet, ale v létě uvidím. Třeba se vrátím, když mně bude fotbal chybět. Ale skutečně už jen pro srandu.
Takových bylo, co tohle říkali...
Že bych byl jako Domink Hašek a vracel se několikrát? Ne, můj konec je definitivní.
Myslíte, že vás tak pohltí a naplní práce, kterou vám Slavie nabízí?
Sám zatím nevím, co budu v klubu dělat. Vedení mně nabídlo, abych se zapojil do práce s mládeží, kterou vede Karol Kisel, anebo abych participoval na skautingu. Vnitřně sice vím, kam mě to táhne, ale mé další působení upřesníme až v nastávajícím týdnu.
Týden před vámi se loučil s kariérou liberecký Jan Nezmar, který ovšem na rozdíl od vás usedne na stadionu u Nisy do křesla sportovního ředitele. Co kdyby vám dali v Edenu podobné pravomoce jako v Liberci Nezmarovi?
Já je tedy rozhodně nedostanu, takže nepřichází v úvahu, abych vyměnil půlku mančaftu, jako to třeba udělá Honza... Nezbývá mi než věřit, že se přes zimu mužstvo zmátoří, i když to už si budeme říkat třetím rokem. Pro mě je teď podstatné, že ve Slavii zůstávám, za což jsem rád.
Slávistický národ určitě také, neboť jste se pro něj stal jedním z novodobých červenobílých symbolů klubové oddanosti. V táboře sešívaných snad není fanouška, který by vás neměl rád. Poraďte svým nástupcům, jak si takovou náklonnost a přízeň získat?
Vždy jsem se snažil hrát a bojovat na sto procent, i když jsem třeba neměl formu a nedařilo se mi. A fanoušek tohle pozná, takže proto jsme si k sobě našli cestu a vytvořilo se mezi námi vzájemné pouto. Pochopitelně že i kvalifikační zápas o Ligu mistrů s Ajaxem, kdy jsem, dal dva góly a zlomili jsme léta slávistických postupových nezdarů, k tomu přispěl.
| Deset hráčů s největším počtem startů v lize | |
|---|---|
| 1. Jaroslav Šilhavý | 465 |
| 2. Stanislav Vlček | 455 |
| 3. Martin Vaniak | 440 |
| 4. Horst Siegl | 436 |
| 5. Přemysl Bičovský | 434 |
| 6. Rudolf Otepka | 431 |
| 7. Ladislav Kuna | 425 |
| 8. Jaroslav Pollák | 418 |
| 9. František Veselý | 415 |
| 10. Oldřich Machala | 414 |
Však také při vašem loučení právě trefy do sítě Stekelenburga běžely na obrazovce nad hřištěm. Jak vám bylo, když jste se na ně díval?
Moc často jsem si je zatím nepouštěl, jen když mně bylo opravdu mizerně. Ty góly byly zážitkem na celý život.
Co bylo ještě vaším velkým fotbalovým zážitkem?
Celý zápas s Ajaxem, stejně jako třeba nádherné angažmá v bruselském Anderlechtu, kam jsem odcházel v jedenatřiceti letech. Vlastně už na konci kariéry, kdy jsem v něco podobného ani nedoufal. Mně se vůbec všechny představy a sny začaly naplňovat až po třicítce. S reprezentací jsem si zahrál na evropském šampionátu, a i když jsem jen střídal, nastoupil jsem ve všech třech zápasech, s národním týmem jsem nastoupil v Allianz areně proti Německu a byl u výhry 3:0, i atmosféru Wembley jsem s reprezentací okusil.
Před dvaceti lety jste jako šestnáctiletý kluk vstupoval na ligovou scénu v dresu Bohemians, po dvaceti letech se s vámi loučila jako se svou legendou Slavia. Napadlo vás někdy, že se vám nakonec budou klanět právě v Edenu, jen pár tramvajových zastávek za „ďolíčkem"?
Ani náhodou a přitom oba kluby orámovaly mou kariéru. Za Bohemku jsem totiž nastoupil k prvnímu ligovému zápasu právě proti Slavii. Bylo to na Strahově a dvacátého listopadu tomu bylo přesně dvacet let.
Stadion sice v páteční noci vyprodaný nebyl, ale slávističtí fanoušci vám i tak nachystali velkolepé rozloučení. Dojímavé také...
To určitě. I tím, že jsem měl vedle sebe na ploše obě dcery. Vždyť třeba mladší Natálka se nemohla mé rozlúčky dočkat a čtrnáct dnů chodila v jednom kuse ve slávistickém dresu. A pak loučení prožívala se mnou. I třeba okamžiky, kdy mě svou přítomností tolik překvapila Petra Kvitová, protože jsem neměl ani tušení, že na zápas přijde. A když mně darovala raketu, s níž hrála a vyhrála před nedávnem Fed cup, byl jsem naměkko docela.
Ale držel jste se statečně, ani slza vám neukápla...
To opravdu ne. Možná kdyby se nad Baníkem vyhrálo, zavládla by mnohem větší nostalgie. Jenže po porážce to samozřejmě nebylo takové.
