Rubriky:

1. liga

Švancara si neodpustí vanilkové rohlíčky. V lednu pak při shazování nadbytečných kil trpí

24. prosince 2012 11:05 - Brno

Fotbalový bohém, i v pětatřiceti obávaný kanonýr a hlavně velký bavič a fajn chlap. Takový je Petr Švancara. A také velký patriot, který jako správný táta čte dětem pohádky. Jelikož je čistokrevný Brňák, tak i v hantecu. Úžasný pohodář, který bývá málokdy vážný, měl při povídání o Vánocích a dětech v očích zvláštní světlo a sálala z něj příjemná atmosféra...

 

archív Petra Švancary

Vánoce jsou pro někoho nejkrásnějšími svátky v roce, pro jiného nutným zlem. Co znamenají pro vás?

Jsem klasický případ českého člověka, takže moc. Moji nejbližší se sejdou kolem stromečku, bude pravá rodinná pohodička. Až mi to někdy přijde takový zvláštní, jak jsme na sebe v tom prosinci nebo těch posledních čtrnáct dní z roku hodní a kamarádští. Škoda, že nám to pak nevydrží... Já jsem člověk, který nechce moc dárků. Spíš se těším, jak z nich budou mít radost děti.

Říkáte odpočinek a pohodička, takže veškerý pohyb jde o Vánocích stranou...

Vůbec ne. Hraju hokej. I když letos s těmi zády nevím, jak to bude. Asi ne tak intenzivní.

Vybíráte dárky, jimiž dětem uděláte hlavně radost, nebo koukáte i na to, aby byly účelné? Třeba mezi dětmi málo oblíbené oblečení...

Beru to podle sebe. Když jsem byl malý, měl jsem rád překvapení. Když jsem dostal nějaké oblečení, moc nadšený jsem nebyl. Spíš se proto zaměřuju na hračky a věci, co svišťům udělají radost. Všímám si, co je baví, a podle toho vybírám. Na druhou stranu nemá smysl kupovat každému deset dárků. Stačí třeba dva. Mají z nich větší radost a víc si jich váží. Když jich je moc, tak některé dají hned stranou.

Vzpomínáte si na nejhezčí dárek, který jste dostal jako dítě?

Určitě to byl fotbalový balón nebo hokejka. Já jsem čistokrevné panelákové děcko, tím to bylo dané. Většinu roku jsme hráli fotbal, ale jakmile napadl sníh, vyrazili jsme k sámošce. Tam byl takový volný plac pod střechou. Z popelnic jsme si udělali branky a váleli jsme hokej s míčkem. Nebo jsme si nakradli někde nějaké sítě, dřevo a udělali si z toho branky. Hlavně jsem byl ale rád za fotbalové balóny, protože za dva měsíce byly okopané...

Takže žádní plyšoví medvědi nebo autíčka?

Jej! Ještě jeden dárek nesmím zapomenout. Autodráhu! Byla jedna z prvních, které se u nás prodávaly. Už si s ní hraje pětiletý syn Daneček. Můj táta se o ni pořád stará a udržuje ji v provozu třicet let! To byl asi ten nejhezčí dárek. Tuty.

Jste typ, co kupuje dárky na poslední chvíli, nebo je vybíráte dlouho dopředu?

Dárky kupuju až v prosinci. Jako každý správný chlap asi tak dvě hodiny před tím, než se jde ke stromečku. Doba je taková, že to, co chceme, seženeme bez problémů (úsměv)... Ne, vážně, už týden před Vánoci mám ty hlavní dárky nakoupené, hlavně pro děti. Jen drobnosti nebo takové ty super tajné kupuju na poslední chvíli.

Pořád mluvíte o dětech. Jste rozvedený, vídáte je často?

Mám pětiletého Danečka a tříletou Nikolku. Ano, jsem rozvedený a žiju s přítelkyní. Ale já jsem taková ta vlajková loď bezproblémového rozvodu. Scházíme se s bývalou manželkou jako dva normální lidi. Děti máme sice papírově nějak odkleplé, ale jsem s nimi minimálně obden a beru si je domů. V tomhle jsme opravdu v pohodě a problém s tím nemá ani moje přítelkyně. Děti to berou normálně. Když vidí, že jejich rodiče se k sobě chovají hezky, přestože nejsou spolu, tak jsou v pohodě. Tohle je pro nás nejdůležitější, že jsou děti v klidu.

Co všechno s nimi stíháte?

Obě děcka mají hodně koníčků, takže pořád něco dělají. Daneček už je v přípravce Zbrojovky, což je dobrá zpráva pro brněnský a celý český fotbal. Chytlo ho to úžasně. Dostal jsem jako hráč utkání DVD ze zápasu, který jsme vyhráli. A on si ho pouští místo pohádek. Kouká na nároďák, Ligu mistrů, zná všechny fotbalisty. Škoda že jsem si s ním nemohl na podzim kvůli zranění zad kopat. Nikolku zase baví bruslení a tancování. Snažím se, aby je dlouhé sezení u počítače míjelo co nejdéle. Chci si to s nimi co nejvíc vychutnat. I proto jsem rád, že nehraju nikde daleko, ale v Brně.

Takže s dětmi budete i o Vánocích?

Samozřejmě! Jen se domluvíme s bývalou manželkou, kdy si je vyzvednu. Loni jsme spolu byli i na Silvestra. Letos ale jedu s partou oslavit Nový rok do Špindlu, tam děti mít nebudu.

Strojíte jim vánoční stromek?

Kupuju voňavou jedli. Stromek zdobím dopředu, aby ho neviděli dřív, než přijde Ježíšek. Není to žádný šperk, vylepším ho ale spoustou prskavek. Jen dávám pozor, aby nic nechytlo. Mám pro jistotu připravenou i vodu. Zatím jen jednou doutnal, ale nehořel.

Umíte připravit kapra a salát?

Kapra rozhodně ne, to by se chudák mohl sám zabít, než bych ho trefil. S kaprem a salátem mi pomáhají rodiče.

Jak to vypadá, když přivedete děti domů?

Rozsvítím stromeček, Daneček s Nikolkou k němu přijdou a já jim vyprávím, že Ježíšek zrovna před chviličkou odešel. A pak si krásně užívám, když jim nad dárečky svítí oči... Hlavně se nikdo nesmí přeřeknout a poděkovat někomu jinému než Ježíškovi. Také jsem na něj věřil... To jsou pro mě ty nejkouzelnější chvíle Vánoc, když jsem s dětmi u stromečku. Posloucháme koledy, děti je zpívají, já jim je nekazím.

Jak trávíte další dny?

Samozřejmě během svátků chodíme také na procházky, do parků, kde jsou prolézačky, a nejčastěji jedeme k řece. Tam jezdíme v létě všichni tři i na kole. Rád děti beru do cirkusu, který miluju. Mám je docela zmáknuté, protože se sám trochu považuju za šaška...

K Vánocům patří i cukroví a jiné dobroty...

Vánoce jsou dovolená a dovolená znamená si dovolit... Dovolím si dost. Číslo jedna jsou vanilkové rohlíčky. V lednu pak trpím, když shazuju nadbytečná kila. Ale i to k Vánocům patří.

Vy prý dětem čtete pohádky i v brněnském hantecu...

To je pravda. Děcka u mě spávají hodně často, třeba třikrát do týdne. Večer, když přijdeme z tréninku nebo bruslení, jim čtu. Pohádky v hantecu napsal Honza Hlaváček, dokonce i Staré pověsti české do něj přeložil. Pohádky jim pak překládám. A sám musím některá slovíčka vyhledávat. Mám v hantecu i knížku sprostých vtipů, ale ty dětem neříkám (smích)... Bohužel hantec skoro zmizel. Mladí kluci ho vůbec neumějí. Už jím mluví spíš starší generace.

Povídáte si rád hantecem?

Moc rád. Hlavně o Vánocích, když můžu zajít na škopek do čochu, popovídat si v hantecu a oživit si ho. Třeba s Romanem Horkým, lídrem kapely Kamelot, dalším zpěvákem Ríšou Rettegym nebo televizním moderátorem Ondrou Tomkem. To jsou borci, já jim občas nerozumím... Hrál jsem v Opavě, Bratislavě, pět let v Praze, potom jsem byl ve Slovácku. Na těch štacích se hantecem mluvit nedalo, takže jsem z toho vypadl. Ale plno slovíček mám tak zažitých, že je používám i v běžné mluvě. Ani v kabině Zbrojovky hantec moc nejde. Společně s kustodem Lubošem Maršálkem jsme ale jeho propagátoři.

Bavíte se hantecem i s dětmi?

Nervu jim ho do hlavy, ale někdy na ně tak mluvím a Daneček už spoustě slov rozumí i je používá. Samozřejmě už říká šalina, což je tramvaj. Neřekne rozsviť, ale rožni. Ví, že přehrada je prygl, město štatl, boty jsou šneky, Staré Město je Oltec, Lužánky Augec, Královo Pole Kénik... Já su čistokrevnej Brňák a chcu, aby děcka byla taky.

Jakou pohádku jste měl nejraději vy?

Byl jsem tak posedlý fotbalem, že jsem s pohádkami brzy přestal. Už si to nepamatuju, ale k Vánocům patří i televizní pohádky a bez Mrazíka nebo S čerty nejsou žerty by to nebyly Vánoce. Viděli jsme je mockrát, ale vždycky se rádi podíváme. Díváme se i na jiné klasické české pohádky, v tom jsem patriot. Mám rád naše pohádky, filmy a písničky. Nové pohádky mě moc neberou a děti také ne. Baví je ty kreslené, ale vadí mi, když tam jsou usekané hlavy a podobné nechutnosti. To jdeme raději ven. Víte, já se cítím s dětmi opravdu nejšťastnější...

Hantec v podání Petra Švancary
K vánočním svátkům přeji hodně radosti. Ať uvidíš zlaté prasátko, mnoho dárků pod stromečkem, hodně zdraví, mnoho radosti, skvělého piva, vína chutného kapra a do nového roku 2013 taky a vynikajícího jídla. Petr Švancara
Na čas Velkýho radovanca gómni goldnový čuně, hafo šochtlí pod haluzó, špicovýho kaprála a v novodurovým járu 2013 hafo zdraví, lochecu, špicový hrnky, vajnoš a betálnó chálku, vinšuje Petr Švancara
ŠŤABAJZNA A SEDM PRCKŮ: Kdesi v gébišu lajfčila jedna švigrmutra. Byla škaredá jak noc, jebáka na skobě a fajky jak glajzy do pekla, prostě tutová fazóna. Durchčila v grymlovým béváku na žulovým berglu. No a u téhle škváry přebejvala kocna, kerá jí šmirglovala kér, chystala chálku, šólnu a každé večer jí honihárem hrabala harizóny na budce.
To se vždycky škvára tlemila do špíglu a hantýrovala. „Špígle,špígle kdo je na světě nejfešnější kocna?“ A špígl vodpověděl, že néhezčí fazónu má tutově vona. Škvára imrvére varovala svou pucflekmenku. „Sněhurko,nikdy do toho špíglu nesmíš ani auglema bliknót. Jinak ta mlata, co by potem byla, v životě nezapsalas.“ Úryvek z pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků z knížky Honzy Hlaváčka Pohádky v hantecu.
Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..