Článek
Sparta udržela před Teplicemi šestibodový náskok. Jste s bodem spokojený? Bod je dobrý, ale my jsme chtěli vyhrát. Šance jsme měli, ale neproměnili jsme je. Takže je to trochu zklamání. Měli jsme tady zvítězit.
Ty neproměněné šance však padají i na vaši hlavu, či spíše na vaše kopačky... To ano. Však mě také mrzí.
Která nejvíc? Ta ze druhého poločasu, kdy jsem byl po rohu před Poštulkou sám a přestřelil jsem. Měl jsem míč uklidit do branky a byl by pokoj. Bylo to sice v souboji, ale v malém vápně. Takové se prostě musí dávat.
Překvapily vás něčím Teplice? V podstatě ne. Byli jsme na ně dobře připraveni. Trenér Straka nás upozorňoval hlavně na jejich nebezpečné standardní situace. Vycházeli ze zabezpečené obrany, kterou mají velmi dobrou. Hráli po stranách, přes rychlonohé záložníky. S tím vším jsme počítali. My jsme měli také vycházet z kvalitní defenzívy a pokoušet se o brejky.
Napadlo vás, že v utkání podzimu nastoupíte od začátku zápasu? Překvapilo mě to, ale byl jsem rád, že mi dal trenér další šanci. Škoda že jsem se mu neodvděčil za důvěru gólem a neutvrdil ho v tom, že mohu hrát v základní sestavě.
S jakými úkoly jste šel na trávník? Měl jsem hrát úplně na hrotu a sklepávat balóny pro záložníky za mnou a pro Tomáše Juna.
Jak jste spokojený s podzimem z pohledu Sparty? Napůl. Vypadli jsme z Ligy mistrů i domácího poháru, ale zase vedeme domácí nejvyšší soutěž o šest bodů.
A vy sám? U mne je to úplně stejné. Moc jsem toho neodehrál, ale prosadit se v kádru Sparty je hrozně těžké, ale budu se o to dál pokoušet. Hlavně to chce dát i v krátkém čase, který jsem na hřišti, nějaký gól. V sobotu by byl obzvlášť cenný.
