Hlavní obsah

Brabec: Vím, že jeden klub mě nechal soukromě sledovat

Karel FeltSport.czPrávo

Maximální trest si za účast v korupční aféře odnesl od disciplinární komise bývalý místopředseda ČMFS Milan Brabec. Někdejší šéf komise rozhodčích v rozhovoru pro Právo trvá na tom, že jeho potrestání nebylo v souladu s řády, a naznačuje, že byl některým lidem ze svazu nepohodlný.

Článek

Byl vám zakázán výkon všech funkcí v rámci ČMFS. Co budete s volným časem dělat? Ve fotbale se pohybuji dost dlouho, na mém vztahu k němu se nic nezmění. Více času budu věnovat svým profesním aktivitám, které jsem právě kvůli fotbalovým funkcím musel omezit.

Setkal jste se s nevraživostí ve svém okolí? I když byl můj případ úmyslně skandalizován, ti, kteří mne dobře znají, pochopili o co tady šlo.

Stále máte pocit, že vás disciplinární komise potrestala neprávem? Předseda disciplinární komise rozhodoval pod velkým tlakem. Trest, který jsem dostal, není v souladu s platným disciplinárním řádem. Na tom trvám. Jeden zkušený funkcionář mi řekl, že v revolučních dobách a hysterii, která teď kolem fotbalu a mé osoby panuje, se pravda těžko prokazuje.

V čem podle vás trest neodpovídá normám? Trest odporuje disciplinárnímu řádu v několika ustanoveních, v jakých, to sdělím nejprve odvolací a revizní komisi, v případě mého odvolání, nebo přímo výkonnému výboru ČMFS. Pro mne osobně je důležité, že se prokázalo, že jsem se nedopustil korupčního jednání.

Když byly zveřejněny odposlechy vašich rozhovorů s bývalým manažerem Viktorie Žižkov Ivanem Horníkem, dostal jste se pod velký tlak. Proč jste váhal s odstoupením, když bylo jasné, že svoji pozici nemůžete uhájit? V úterý 9. listopadu 2004 na výkonném výboru byl k dispozici zveřejněný přepis telefonního hovoru, následující den jsem sdělil, že ve čtvrtek vydám oficiální prohlášení. Tento můj postoj byl záměrně zkreslen a byl jsem skandalizován z důvodu, že nehodlám odstoupit. Prohlášení o abdikaci jsem chtěl nejdříve předložit předsedovi svazu, a to jsem učinil ve čtvrtek dopoledne. Nemyslím, že šlo o neúměrné váhání.

Vraťme se k tomu, za co jste byl disciplinárně potrestán. Vždyť vy jste podle citátu odposlechu jednoho z vašich rozhovorů Horníkovi nabízel, aby si vybral rozhodčího na důležitý zápas v Ostravě. To přece nepopřete! Už jsem uvedl, že tento hovor nebyl standardní. Obsazování zápasů není jednoduchý proces, je nutné vzít v úvahu mnoho faktorů. V tomto případě jsem v telefonním hovoru sdělil Ivanu Horníkovi svou úvahu o obsazení výše uvedeného utkání. Nebyl zde onen úmysl jakéhokoliv zvýhodnění a utkání nebylo také ze strany rozhodčího ovlivněno. Někdo to může považovat za chybu, ale jsem přesvědčen, že toto jednání nemělo z mé strany znaky disciplinárního provinění.

Obsazování jste konzultoval i s dalšími klubovými funkcionáři? Konzultace není přesný výraz. Předseda komise rozhodčích nemůže vykonávat svoji činnost v izolaci. Jedním z hodnotících kritérií je i názor klubů na sudí. Pochopitelně jsem se i zde informoval na jejich výkony. Tak postupovali i moji předchůdci a je to běžná praxe. Vždyť v minulosti se určitou dobu dokonce kluby na obsazení rozhodčích dohadovaly i oficiálně.

Vy jste ale zajišťoval i přesun asistenta Amlera na přání Horníka z Vídně do Uherského Hradiště. To je také přinejmenším nestandardní... Delegace Amlera se vyjasnila. Po obsazení 1.FC Synot-Viktoria Žižkov vyšlo najevo, že Amler dostal zahraniční delegaci na zápas futsalu. Poté jsem řešil, zda bude nutné jej přeobsadit z ligového utkání. S ohledem na případnou nutnost eventuálních dalších změn v obsazení celého kola, jsem delegací čtvrtého rozhodčího, který Amlera vyzvedl na letišti, vyřešil výše uvedenou situaci. Po vysvětlení již toto nebylo zpochybňováno, protože se jednalo o organizační činnost vyplývající z titulu mé funkce.

Zvláštní vztah jste měl ale k sudímu Hlaváčovi, který se často objevoval na utkáních Žižkova. Neprotežoval jste ho? Ze statistických údajů je patrné, že nebyl na utkáních Viktorie Žižkov častěji než rozhodčí jeho kategorie.

Před odvolací a revizní komisí jste hájil Cichého a Dvořáčka, kteří byli obžalováni... Před odvolací a revizní komisi jsem byl pozván a považoval jsem za svou povinnost se dostavit. Komise chtěla znát odborné stanovisko k výkonu rozhodčích v projednávaných utkáních. Svůj názor jsem sdělil a tím má úloha skončila. U rozhodování jsem nebyl a komisi jsem neovlivnil.

Vyvinul na vás nějaký klub někdy tlak, nebo vám dokonce něco nabídl, abyste jim dal toho či onoho sudího a naopak toho či tamtoho jim na zápas nedával? Ne, spíše šlo o jejich názor. Nikdo se mě nepokusil podplatit ani ovlivnit.

Podle odposlechů je alespoň z hlediska fotbalových norem jasné, že došlo k pokusům o ovlivňování utkání pomocí úplatků. Zda to prokáže soud, nechme nyní stranou. Vy jste skutečně nevěděl, že se něco takového děje? Vždycky jsem říkal, že moje práce s rozhodčími je založena na důvěře. Bez ní to nejde. Jeden policista mi řekl, že jsem neměl být tak důvěřivý a měl jsem si najmout agenturu, která by například sudí odposlouchávala. Odmítl jsem to s tím, že takhle prostě pracovat neumím a ani nemohu. Nepěstoval jsem si ani donašeče.

Na každém semináři jsme sudím jasně říkali, že ten, komu nebudeme věřit v etické rovině, nebude na listině. A jedinou možnost, kterou jsme měli k dispozici, byl detailní rozbor výkonu rozhodčích. Podle toho jsme postupovali. Pokud jsme skutečně dospěli k názoru, že by něco nemuselo být v pořádku, ihned jsme jako komise zasáhli, ale nikdy jsme neměli v rukou konkrétní důkaz. A stavět práci s rozhodčími na podezírání prostě nejde. Přesto jsme sudí vyřazovali z listiny častěji než naši předchůdci.

Nenapadlo vás, že když si jako místopředseda svazu a člen výkonného výboru vezmete ještě funkci šéfa komise rozhodčích, posadíte se na sud střelného prachu, který pod vámi může vybouchnout, což se vlastně také stalo? Je zajímavé, že nikdo si už nevzpomene, že můj předchůdce Luděk Macela měl čtyři významné svazové funkce. Byl generálním sekretářem, šéfem ligy, místopředsedou svazu i předsedou komise rozhodčích a delegátů... Do funkce jsem šel, jako bývalý sudí, s cílem kvalitu českých rozhodčích posunout doma a pak i v mezinárodním žebříčku, aby se ti nejlepší výrazněji uplatnili.

Dalším důvodem přijmutí funkce předsedy komise rozhodčích byly zkušenosti z minulých období. Pokud předseda komise rozhodčích nemá silnou pozici ve svazu, stačí se znelíbit vlivným klubovým funkcionářům a jde. To byly případy Zdeňka Valeše i Jiřího Stieglera. Sám jsem byl pod obrovským tlakem a kdybych neměl silné postavení, skončil bych mnohem dřív. Zažil jsem hon na svoji osobu i pokusy o moje odvolání.

Co je pravdy na tom, že vás jeden velký klub měl dát soukromě sledovat? Nechci to moc komentovat. Je ale pravda, že jeden nejmenovaný funkcionář velkého klubu se chlubil tím, že na mne nasadil soukromou agenturu.

Buďte konkrétní! V této fázi skutečně nemohu.

Ten klub byl prý z Prahy, z levého břehu Vltavy... Ani to nebudu komentovat. Odkud máte tyhle informace?

To je zase moje tajemství... Dnes už bývalý sudí Puček řekl, že komisi rozhodčích řídila a řídí Sparta... Nevím, jak to Luboš Puček přesně myslel. Mohu říci, že naši komisi, a myslím že ani současnou, Sparta neřídí. Problém velkých a vlivných klubů je jinde. Jejich utkání sdělovací prostředky na rozdíl od ostatních mužstev neúměrně rozebírají. Za klub vytváří velký tlak na komisi rozhodčích média. Sparta měla pravděpodobně jinou představu o servisu z mé strany, alespoň tak, jak byla zvyklá z minulosti.

Současný předseda komise rozhodčích Melichar je prý vaší prodlouženou rukou... Po odstoupení naší komise byl všeobecný konsenzus, aby nový předseda nebyl z řad bývalých rozhodčích. Podle očekávání padla volba na Jaroslava Melichara, který kromě velkého kreditu měl i zkušenosti z této oblasti. Po jeho nástupu jsem mu sdělil některé poznatky, což jsem považoval za svou povinnost. Do práce jsem mu nikdy nezasahoval, protože nyní odpovědnost nese jen on. V současné době to má nesmírně těžké s ohledem na výrazné omlazení kádru rozhodčích.

Ovlivňoval jste postupy rozhodčích? Já ani naše komise jsme neměli sebemenší možnost zasahovat do tohoto procesu. Rozhodnutí vykovávaly vždy příslušné komise rozhodčích podle struktury ČMFS.

Zastavme se u výkonného výboru, který rozhodně není týmem, který by měl dál vést český fotbal. Co ho rozdělilo na dvě nesmiřitelné skupiny? Bohužel k optimální týmové práci, a především v posledním období, má činnost výkonného výboru dost daleko. Ve vedení svazu jsou i osoby, které těžce snášejí jiné názory nebo prohru při hlasování. Poté často reagují neadekvátním způsobem. Musím ale zdůraznit, že za tři roky nenastal případ, že by zástupci ligy byli přehlasováni v jakékoliv záležitosti týkající se profesionálních soutěží. Výkonný výbor ČMFS vždy respektoval platný statut ligového shromáždění.

Nade vše však čněl váš nepřátelský vztah s místopředsedou Vackem a prezidentem Sparty a šéfem reprezentace Košťálem... Co se týká pana Košťála, neřekl bych, že náš vztah byl nepřátelský, ale především jemu blízké osoby jej výrazně ovlivňovaly proti mně. Osobně jsem mu vytkl předčasné vyhlášení kandidatury na předsedu svazu. Obával jsem se, že to rozdělí hnutí, povede to k intrikám, což se také stalo. Moje reakce by byla stejná, pokud by tak brzkou kandidaturu vyhlásil kdokoliv ze současného výkonného výboru ČMFS.

A místopředseda Vacek... On je nejvyšším představitelem ligy. Často kritizuje, napadá, ale do dnešního dne nepřiznal sebemenší odpovědnost za současný stav a ani k tomu nebyl vyzván. Vackův postoj k současné korupční aféře výstižně dokumentuje jeho výrok, pronesený na grémiu předsedy svazu v Novém Městě na Moravě za přítomnosti nejužšího vedení svazu: "Mně nevadí, že se to dělo, ale že se nechali chytit." Bylo to šokující pro všechny přítomné.

To je závažné nařčení... To není nařčení, to jsou fakta.

Co je v této době pro svaz z vašeho pohledu nejdůležitější? Co nejrychleji vyšetřit aféru, a to důsledně a komplexně a na nejbližší valné hromadě zvolit vedení, které bude sloužit především fotbalu.

Reklama