Juhar slavil vítězný gól v Radově náruči, dal si dárek k narozeninám

O úspěch Slavie se zasloužil vítěznou trefou ve druhé půli Martin Juhar, který po rozehraném přímém kopu zaskočil dalekonosnou střelou po zemi brněnského gólmana Doležala.

„Domácí obrana se rozestoupila, a tak jsem to zkusil. K brance mi pomohl i těžký terén, míč navíc před Doležalem skočil. To, že jsme v Brně uspěli, je naprosto super. Výhra přišla v pravý čas. Určitě nás nakopne k trvale lepším výkonům," přál si slovenský záložník.

Juhar si dal gólem dárek k sobotním pětadvacátým narozeninám. „Vyšlo to skvěle," usmíval se. Po rozhodující trefě skočil do náruče slávistickému kouči Radovi. „Viděl jsem, jak je hrozně šťastný, bylo to v emocích. Určitě jsem ale při tom nemyslel na to, že jsem ho možná uchránil od odvolání. Takové spekulace jdou mimo hráčskou kabinu," vysvětloval.

Na trenérovi Petru Radovi bylo vidět, jak se mu po vítězství v moravské metropoli ulevilo. „Přitom jsme nepodali nijak oslnivý výkon. Kupříkladu v Olomouci jsme odehráli mnohem lepší utkání, avšak vyšli jsme tam naprázdno. Zápasu v Brně by možná víc slušela plichta. My jsme ale na rozdíl od Zbrojovky dali gól a vyhráli, což je pro nás v naší situaci hrozně důležité. Zvedne nám to určitě sebevědomí. Zvlášť když vím, jak Zbrojovka zle zatápěla v úvodním jarním kole Plzni. Konečně jedeme po dlouhé době domů spokojeni," liboval si Rada.

V brněnské kabině zdaleka tak dobrá nálada nevládla. Zbrojovka na premiérové jarní body dál čeká a prvoligovou tabulkou se sune stále níž. „To, že jsme tentokrát nebodovali, je moje vina. Při Juharově střele sice míč přede mnou nepříjemně skočil, ale i tak jsem ho měl chytit," kál se brankář Martin Doležal. Tušil, proč jeho mužstvu vstup do odvetné části soutěže nevyšel. „Obtížný los, takové zbytečné chyby a velká marodka," našel hlavní příčiny.

Doležal věřil, že už v příštím zápase v Českých Budějovicích se Zbrojovka zvedne. Jistotu, že se na jihu Čech postaví do branky, ovšem nemá. „To bude samozřejmě záležet na trenérovi," věděl.

Kouči Brna Petru Čuhelovi vadilo, že k zakončujícímu Juharovi nikdo z jeho svěřenců nepřistoupil. „Prostoru jsme mu nechali docela dost, ale i tak to měl Martin chytnout. Byla to rána ze značné dálky," měl jasno.

Mrzelo ho, že si jeho celek nevytvořil víc šancí. „Ale i z toho mála jsme měli něco proměnit. V jednom okamžiku by stačilo, kdyby Švancara pustil balón lépe postavenému Mezlíkovi. A v úplném závěru měl blízko k vyrovnání Brabec," posteskl si.