Lídr zničil Duklu. Jako když schytala Plzeň čtyřku od Barcelony, usmál se Kozel po výprasku

„Ani proměněná penalta by nás ale nezachránila. Jen by oddálila vraždění neviňátek, o němž jsem nepochyboval hned po Vorlově vyloučení," usmál se hořce trenér Dukly Luboš Kozel po utkání.

Když však po souboji jeho klíčového stopera s plzeňským útočníkem Teclem tasil rozhodčí Drábek červenou kartu, jen nechápavě zíral. „Vyloučení bylo velmi přísné a ovlivnilo zápas. Hned jsem věděl, že celá příprava je pryč. A přitom nebylo odehráno ani třicet vteřin," pokrčil smutně rameny Kozel. „Je to tristní vizitka, že jdu do sprch po pětadvaceti vteřinách. Kratší zápas jsem v životě nehrál," brumlal vyrovnaně vyloučený zadák Pražanů Jan Vorel. „Nikdy jsem nezažil tak rychlé vyloučení," přiznával i plzeňský trenér Pavel Vrba.

Nebylo těžké uhodnout, že pohled obou borců na klíčový okamžik zápasu bude rozličný... „Tecl vběhnul do mě, byl jsem bráně blíže než on. Z mého pohledu vůbec nešlo o faul," tvrdil Vorel. „Dostal jsem od Bakoše nahrávku, hodil jsem si míč kolem obránce, a pak jsem dostal ránu do obličeje. Rozhodčí byl blízko, viděl situaci zřetelně. Myslím, že se rozhodl správně. Byla to pecka, až mi to vyhodilo hubu z pantu, ještě cítím bolest," popisoval po utkání s úsměvem plzeňský útočník Stanislav Tecl.

Oslabený soupeř brzy inkasoval, ale odpor kladl ještě dlouhé minuty. Navíc mohl zápas zásadně zdramatizovat, když po přímém kopu Bergera zahrál Tecl rukou ve vlastním velkém vápně. „Penalta byla jasná. Já přepadl přes Haška, a jak jsem šel k zemi, plácnul jsem rukou do balónu. Nebylo co řešit," přiznával Tecl.

Jenže Pospěchovu ránu k tyči bravurně lapil Kozáčik. „Prostě jsem si jen vybral stranu, ale neměl jsem tušení, kam Pospěch penalty kope. Žádnou statistiku si nevedu," usmíval se plzeňský hrdina Matúš Kozáčik. „Nevím, zda má životní formu, ale předvádí výkony, které jsem od brankáře dlouho neviděl," rozplýval se Vrba.

Západočeši sice drželi Duklu u jejího pokutového území, na gólovou pojistku však čekali dvaašedesát minut. „Byli jsme netrpěliví a příliš spěchali za druhým gólem," káral hráče Vrba. „Vše bylo jen otázkou, jak dlouho vydržíme se silami. Přirovnal bych situaci k utkání Plzně v Lize mistrů proti Barceloně, kdy šli Západočeši do deseti po dvaadvaceti minutách hry a nakonec dostali čtyři góly. Zlomem byl druhý gól. Pochopitelně jsme mohli hrát jen na vlastním vápně, ale stejně bychom nevydrželi. V konci se projevila únava a fakt, že kluci byli deprimováni," přemítal Kozel nad čtyřbrankovým výpraskem.

„Dukla byla dlouho trpělivá a aktivní. Její oslabení pro nás nebylo výhodou. Sami jsme už několikrát zažili, že v deseti jsme zodpovědnější a disciplinovanější. Jsem hlavně rád, že jsme udrželi tříbodový náskok na Spartu do vzájemného souboje," říkal Vrba. „Dokud s námi hráči Dukly stačili běhat, byli hodně nepříjemní. Ale dvacet minut před koncem jim došly síly a začali jsme je přehrávat," mínil Tecl.