Článek
Příštím zápasem s Plzní začne Spartě série těžkých zápasů. Kdyby ještě před ní nechala body v Hradci, byl by to pro vás v boji o titul velký průšvih, že?
Byl by to problém, ale nikdo z nás si nepřipouštěl, že bychom v Hradci nevyhráli. Všichni jsme věřili, že skóre otočíme. A jsem pyšný, že jsme to dokázali. Již v minulém kole doma proti Jablonci jsme si dokázali, že umíme ztrátu dohánět a zápasy otáčet.
To je sice pěkné, ale není už mdlých prvních poločasů v podání Sparty trochu moc?
Je pravda, že jsme chtěli na soupeře od první minuty vletět. Místo toho jsme hned na začátku inkasovali a zase museli dotahovat. A to nás stojí spoustu sil.
Pamatujete si ještě svůj poslední ligový gól?
Asi loni v Liberci... (úsměv) Nebylo moc příjemné poslouchat, že jako útočný hráč čekám jedenáct měsíců na gól. Ale jsem rád hlavně za tým, že jsme zápas zvládli a vyhráli.
Také proto, že váš hradecký spoluhráč z jedenadvacítky Holeš chyboval a na první gól vám ukázkově namazal.
Holda mě zná dobře, takže nejspíš čekal, že budu střílet levačkou. Jenže já si balón přehodil na slabší pravačku – a pak už byla loterie, jestli se trefím.
Při druhém gólu si zase gólman Lindr nepokryl přední tyč.
Dostal jsem krásnou kolmici od Marka Matějovského, zavřel oči a práskl do balónu. Na brankáře jsem se ani nedíval.
Už myslíte na očekávanou bitvu s Plzní?
Kdepak, teď ji ještě v hlavě nemám. Až po reprezentační přestávce.