Psali historii fotbalové ligy: Sparťan Novotný zůstane se čtrnácti tituly rekordmanem navždy

Všenorské Kobry momentálně vévodí tabulce středočeské I. A třídy. Jejich dres oblékají mimo jiné Luděk Zelenka, Tomáš Hrdlička či Martin Müller. Známé hráče pak má na povel hrající trenér Jiří Novotný. „Jsou to rozumní kluci, poslouchají mě. Bez problémů," culí se stoper s mimořádnou kariérou.

Spojil ji se Spartou a před rokem se při obměně realizačního týmu spekulovalo, že by se „Feri" mohl vrátit na Letnou jako asistent trenéra.

„Vrátil bych se strašně rád, ale tyto spekulace šly mimo mě, protože jsem je četl jen v novinách. Trenérskou profilicenci mám už dávno, získal jsem ji v partě s Petrem Koubou, Míšou Horňákem, Horstem Sieglem, Lubošem Kozlem či Danem Šmejkalem. Rád bych ve velkém fotbale pokračoval jako trenér, nejdřív však musí přijít zajímavá nabídka."

Jako hráč mohl odejít ze scény s jednou neochvějnou jistotou. Jeho čtrnáct mistrovských titulů, jež se Spartou jako český rekordman vykopal, už nikdo nepřekoná. Na to je současná Gambrinus liga jednak příliš vyrovnaná, navíc její hvězdy se snaží co nejdříve zmizet do zahraničí.

„Doba byla jiná, takže opravdu moc nevěřím, že by mě někdo napodobil. Za nás přestupovali ven starší kluci, dnes podle mě odcházejí mladí zbytečně brzy. Kolikrát nejsou na cizinu připravení ani fotbalově, ani mentálně," srovnává.

Když se nedávno odhalovala nová trofej pro mistra ligy, nemohl u toho rekordman Novotný chybět. „Nejvíc si ale z kariéry cením startů za reprezentaci, to pro mě vždy byla čest. A pak samozřejmě dlouhých let ve Spartě, v níž jsem prožil spoustu úspěchů."

Pokud jde o národní tým, zažil ještě federální výběr, v únoru 1994 vstřelil v Turecku vůbec první gól samostatné reprezentace a při nástupu Karla Brücknera byl jeho prvním kapitánem. Právě v roce 2002 však s páskou na rukávu reprezentační kapitolu uzavřel, aniž by se dočkal výraznějšího úspěchu.

„Bohužel. Nejvíc mě samozřejmě mrzí neúčast na stříbrném EURO 1996 v Anglii. Polovinu kvalifikace jsem odkopal a po zranění kolena stihl pár zápasů odehrát. Trenéři si prostě vybrali jiné hráče, což nemohu nikomu zazlívat."

Dva roky si v období 2003 - 2005 zahrál v Kazani. Byl tam o něco dříve, než měl, protože dva mistrovské tituly Rubin získal až tři roky po Novotného odchodu. „Tak to neberu. Roky se nedají zastavit, byl jsem rád, že jsem mohl do Ruska odejít a něco nového poznat. Dodnes mám v Kazani spoustu dobrých kamarádů a kontaktů, jichž se snažím využívat. Byli jsme nováček a za CSKA a Petrohradem skončili třetí, což byl ohromný úspěch."

Do zahraničí přitom mohl odejít mnohem dříve, třeba hned po sezóně 1991/92, kdy Uhrinova Sparta zazářila v nultém ročníku Ligy mistrů.

„Vyřadili jsme Marseille a Olympique mě chtěl hned koupit. Sparta mě ale nepustila, doba byla taková. Není však nikde psáno, že bych se venku chytil. A o co jsem v zahraničí přišel, to jsem si doma se Spartou starty v Lize mistrů a pohárech vynahradil."

Když tedy bilancuje aktivní kariéru, může být spokojený. „Ne maximálně, protože vždycky jde dosáhnout ještě něčeho víc. Třeba kdybych nepřišel o stříbro z Anglie, vypadalo by to jinak. Měl jsem na druhou stranu zase štěstí, že vážná zranění se mi vyhýbala. A díky tomu jsem stihl všechno, co jsem zažil," říká Jiří Novotný smířlivě.