Stydím se za výkony a je mi trapně, hlesl kouč Švantner po debaklu Budějovic

Nemám co hodnotit. Stydím se za výkony mužstva a je mi vůbec trapné předstupovat před novináře a něco vysvětlovat. Nezáviděl jsem trenérům, kteří to měli přede mnou těžké. A nyní podobné pocity zažívám na vlastní kůži. Někteří hráči by se měli zamyslet nad tím, jestli jejich hra má cokoli společného s ligovou kvalitou.

Věděli jsme, co nás čeká. Byl to zápas o žití nebo o naději v lize. Udělali jsme ale naivní chyby, přestože i soupeř musel cítit nervozitu. Ale darovali jsme mu první dva góly. A pak přišly další dvě a vzešel z toho debakl. Je mi z toho smutno.

Je pravda, že jsme postrádali klíčovou postavu obrany i celého týmu, protože na Romanovi hra hodně stojí. Ukázalo se, že bez něj naše defenziva nebyla ligová a někteří hráči prostě nestačí.

Byla to křivda a fotbalová fraška, ale už je to pryč. Předešlé utkání probíhalo tak, jak probíhalo, ale zásadní vliv na náš výkon v Teplicích to nemělo. Vymlouvat se na zmíněný duel z předešlého kola by bylo laciné gesto. Nyní hledám příčiny selhání jen v našich řadách.

Situace je velice kritická a naděje se nachází hrozně daleko. Šance na záchranu se ztenčila. Od začátku jara jsem říkal, že se budeme rvát, ale bohužel současnými výkony se výrazné vyhlídky na udržení ztrácejí v nenávratnu. Přesto musím zopakovat klišé, že naděje umírá poslední.

Základem musí být zlepšený přístup hráčů k zápasům, v nichž se hraje o všechno. Na hřišti nesmí chybět vůle, cílevědomost a touha, že chci s výsledkem něco udělat.