Konečně fanoušci mé jméno vyvolávali, těšilo dvougólového Rabušice

Loni 20. dubna proti Viktorii Žižkov čtyři kola před koncem sezóny, kterou jsme završili mistrovským titulem. Na podzim jsem prodělal zranění. Čekal jsem na návrat do sestavy i kvůli evropským pohárům, ale asi jsem ho uspěchal. Neměl jsem natrénováno a dost jsem se trápil i při tom čekání na gól, který tam nechtěl spadnout. Vyšlo mi to až teď. Bohužel to odneslo Brno.

Takhle na mě řvali už když jsme hráli v Brně. Konečně mě někdo vyvolával a aspoň bylo moje jméno slyšet. Nevím, jestli mě to vyhecovalo. Ale myslím, že jsem těm lidem dal nějaký vzkaz.

Už se k tomu nechci vracet. Fanoušci Brna asi mají dojem, že jsem odešel ve zlém a že jsem tehdy nepomohl Zbrojovce k záchraně, protože jsme zrovna spadli. Ale to je jejich věc. Po odchodu z Brna do Liberce jsem něco řekl do novin, když Zbrojovku trénoval pan Wagner. Byla to ode mne asi hloupost. Už je to pryč.

Přišli typově vhodnější hráči, než tady byli na podzim. To jsme měli hodně cizinců a parta asi nebyla taková, jak by měla. V zimě se to hodně změnilo a jsme o sto procent jinde. Držíme za jeden provaz. A pokud jde o hru, mluví za nás i fakt, že nedostáváme góly. Kolikrát nám stačí dát jeden, a vyhrajeme. Ale přesto potřebujeme zlepšit koncovku, abychom skórovali častěji.

Nechci říkat, že je to tím, že přišel Radek Kováč (úsměv). Ale vážně, Radek nás skvěle diriguje, hecuje a fotbal si užívá. Jsem rád i za výkony brankáře Přemysla Kováře. Symbióza funguje suprově.