Článek
Silná slova sice nemáte rád, ale po šokující remíze asi připustíte, že v dostizích za titulem šlo o fatální selhání vašich svěřenců...
Spíše než o fatálním selhání bych mluvil o velké komplikaci. A v době, kdy bojujeme s Plzní o první příčku a náš souboj je velice těsný, je to komplikace hodně nepříjemná, protože Viktorce jsme tím vlastně nahráli na smeč. Až po třicátém kole budu ovšem možné říci, zda body ztracené s Jihlavou představují fatální selhání.
Proč k němu došlo? Vždyť Jihlava pro vás představuje v letošní sezóně černou můru. Hráli jste s ní dvakrát v lize a dvakrát v poháru a ve čtyřech zápasech jste ji ani jednou neporazili.
Věděli jsme o tom a nechtěli jsme proto při čtvrté konfrontaci zaváhat. Rozhodně nešlo o nějaké podcenění.
Šedesát minut to tak ovšem vypadalo, neboť první hodinu jste vysloveně prospali...
Pravdou je, že po většinu zápasu nám chyběly atributy, jež nás v předchozích utkáních zdobily a přinášely nám úspěch. Vysvětlení se mně hledá těžko. Zvláště poté, co v posledních zápasech měla naše hra svou tvář a snesla i náročná kritéria. Tentokrát ale scházelo větší úsilí i fotbalová kvalita, postrádali jsme důslednost v obranné fázi, chyběla nám přesnost, v ofenzívě nás svazovala nervozita.
Že by tedy uspokojení po duelech a výhrách, po nichž jste byli zahrnováni samou chválou?
Ani o falešném uspokojení bych nemluvil, protože na hráčích jsme nic podobného nepozorovali. I proto, že v každém zápase víme, o co hrajeme. A nic na tom nemění, že Jihlava se pohybuje v tabulce na jiných místech než my. Letos nám už ale třikrát nadělala starosti a my ji ani jednou neporazili.
Tentokrát jste ale dokázali vstát z mrtvých, bleskově vyrovnat a měli ještě relativně dost času, abyste přidali i vítěznou branku. Proč se závěrečný nápor rozplynul do ztracena?
K souvislému tlaku jsme se nedostali hlavně proto, že jsme trpěli přílišnými nepřesnostmi. Na hřišti jsme měli v té době vysoké hráče Kweukeho, Bednáře a koneckonců i Lafatu a potřebovali jsme hru maximálně zjednodušit, což se ale nestalo. Lafata se ale i tak k zakončení dostal, jenže Blažek dokázal, že je pořád dobrým gólmanem.
A pak už následovala jen křeč a bezmoc...
To vše pramenilo ze zodpovědnosti, jež byla na hráčích patrná, když se utkání nevyvíjelo podle našich představ. Někteří podlehli frustraci a nebyli schopni zopakovat výkony z předchozích střetnutí.
Asi vám tím hodně zkazili oslavu úterních padesátin...
Takhle přemýšlet nechci, protože nejde o mé narozeniny, ale o frustraci, kterou zažíváme všichni. Hráči, já, všichni v klubu, fanoušci pochopitelně také.
Fanoušci vám nic nezazlívali, vytrvale vás povzbuzovali až do konce zápasu, vaše jméno dokonce skandovali a slova díků přidávali...
Vnímal jsem to, všiml jsem si i chorea, které pro mě fanoušci připravili a chci jim za to dodatečně poděkovat. Během zápasu jsem to udělat nemohl, neboť střetnutí se pro nás nevyvíjelo příznivě a já myslel hlavně na to, jak mužstvo zvednout a skóre zvrátit. Povedlo se to jen zčásti, neboť jsme zachránili alespoň remízu. Sezóna ale ještě nekončí.