Článek
Po sobotní prohře Sparty má Plzeň v čele ligy náskok už pět bodů. A to díky vaší vítězné brance z pátečního duelu s Českými Budějovicemi. Uvědomujete si důležitost gólu?
Jsem za něj strašně rád. Vždyť já jsem sváteční střelec. Nedostanu se k ohrožení soupeřovy branky ani při standardních situacích, kdy mám za úkol spoluhráče zajišťovat. Jsem ohromně rád, že jsem se proti Dynamu trefil a vystřelil nám zlaté tři body. Já se do koncovky dostanu minimálně. Ale potřebovali jsme vyhrát, tak jsem vyjel po straně.
Vyrovnávací brance Jihočechů předcházel váš prohraný souboj s Táborským, který následně poslal do vašeho pokutového území gólový centr. Vyčítal jste si to hodně?
Kdybychom dali třetí gól ještě před přestávkou z mnoha šancí, měli jsme klid. Samozřejmě jsem věděl, že druhý gól byl můj. Špatně jsem Táborského ubránil a byli jsme na kolenou. Byl jsem nasr..., že jsem ho neuhlídal. Všichni, kdo bojují o titul, mají dobře spočítáno, že každý inkasovaný gól může znamenat z pohledu mistrovských ambicí smrt. Proto jsem cítil zlost. Ale věřili jsme ve vítězství, které jsme nakonec shrábli.
Paradoxně po vaší trefě. Přitom předchozí ligový gól jste dal v říjnu 2010 ještě v dresu Baníku rovněž do sítě Českých Budějovic.
Tehdy jsem dostal balón od Martina Lukeše, gólman špatně vyběhnul a já dával míč podle něj. Jenže tehdy jsme prohráli, takže moje branka neměla význam. Tentokrát byl osud příznivější.
Uvědomujete si, jak jste po víkendovém vývoji a s náskokem pěti bodů blízko mistrovskému titulu?
Pochopitelně. A jde o neskutečnou motivaci. Zažil jsem boj o prvenství v Ostravě pod trenérem Koubkem. Dostali jsme gól doma v předposledním kole s Mladou Boleslaví v devadesáté minutě od Táborského... Poslední duel v Příbrami jsme nezvládli, já dostal červenou a skončili jsme třetí.
A pak zase...
Minulý rok v Liberci jsem na lavičce prožíval neúspěšný boj o titul a mistrovské oslavy domácích. Mám tři třetí místa. Dvě z Ostravy, jedno z Plzně. A už chci konečně titul. Vše je na správné cestě. Ale nesmíme ztratit koncentraci. Ještě je ve hře hodně bodů.
Štvou vás při pohledu zpět třetí místa hodně?
Strašně (usměje se). Člověk si přehrává situace, kdy byl tým třeba blízko gólu a mohl vyhrát remízový zápas. Já věřím, že závěr úspěšně zvládneme. Bylo by neskutečné, kdyby Plzeň získala titul v jedné sezóně v hokejové extralize i ve fotbalové lize. Extra motivaci navíc představuje Liga mistrů. Zažil jsem ji v dresu Plzně sice jen dvakrát při zápasech s Barcelonou a v Borisově, ale i tak šlo o obrovský zážitek. Skvělí protihráči, skvostní soupeři. Člověka ta soutěž posouvá do jiné dimenze.
Prožíváte boj o titul jinak než v minulé sezóně, kdy jste do hry naskakoval většinou jen z lavičky náhradníků, zatímco nyní se vaše role změnila a jste klíčovým mužem?
V Ostravě jsem začínal v osmnácti, byl jsem zvyklý hrát pravidelně. Nebyl jsem připravený na lavičku. Jenže ve Viktorce byl na krajích obrany Franta Rajtoral a David Limberský, dva reprezentanti. Nezbývalo mi než čekat. Byl jsem rád za každou minutu, chodil jsem hrát za béčko. A čekal jsem. Nic jiného nezbývalo. Když se nedaří záložníkovi, tak trenér změnu udělá spíš. Ale obrana moc nerotuje. Takže momentálně jsem moc rád za pravidelné místo v sestavě.
Bylo pro vás hodně složité naskočit do rozjeté Plzně?
Nebylo. Do kádru Viktorie by zapadl každý. Jsou tu výjimeční fotbalisté. Od Horvátha dostanete balón na nohu. Na západě Čech vám spoluhráči pomohou, není náročné se chytit. Ale je těžké si vybojovat místo.
Druhou radost vám během víkendu udělal i Baník, v jehož dresu jste vyrostl. Sledujete na dálku, jak se Ostravě vede?
Baník mám rád a fandím mu. Jsem v kontaktu s Dominikem Krautem. Tamní situace je špatná, je však na dlouhé vyprávění, proč je klub u dna tabulky a v situaci, která mu nenáleží. Doufám, že se kluci zachrání a město do klubu vstoupí, aby Ostrava skočila výše.