Nejlepšími útočníky dvacetiletí Gambrinus ligy Siegl a Lafata. Herně jsme si hodně podobní, shodli se

Po dvou měsících tak hlasování o nejlepší Jedenáctce 20 let Gambrinus ligy končí. Galavečer na počest jubilea nejvyšší domácí soutěže se uskuteční 3. června večer v Divadle na Vinohradech, kde bude mimo jiné ankety slavnostně vyhlášena i Jedenáctka, kterou jste sestavili.

Třiačtyřicetiletý Horst Siegl prožil nejúspěšnější část kariéry na Letné, se Spartou získal čtyři mistrovské tituly jako hráč. Čtyřikrát se stal králem ligových kanonýrů a ve 435 ligových zápasech nastřílel 176 branek. Po odchodu z Letné je dával i v Příbrami či Mostě. Působil také ve Voticích a Blšanech. Po skončení kariéry dělal asistenta Michalu Bílkovi ve Spartě a podílel se v roce 2007 na double. Nyní působí ve Spojených arabských emirátech společně s Jozefem Chovancem u klubu Baniyas SC.

Velkou poctu! Jsem za to rád a cením si toho, protože dvacet let není krátká doba a kvalitních útočníků nejvyšší soutěží prošla spousta.

To je těžké, protože výborných a gólových útočníků byla spousta. Nemohu zapomenout třeba na parťáka ze Sparty Vráťu Lokvence nebo slávistu Pavla Kuku. Našlo by se jich víc. Z těch současných to je určitě David Lafata, který minimálně tři poslední roky potvrzuje množstvím gólů svoje kvality. Líbí se mi i Jirka Štajner, i když to je úplně jiný typ.

Tak to je fajn, určitě bychom si vyhověli, herně jsme si trochu podobní. Cením si u něj toho, že svoje střelecké kvality potvrzuje i ve Spartě, kde má velkou konkurenci a není to pro něj jednoduché. Nároky jsou tam mnohem větší.

Pan Bican říkával, že šance zůstane šancí v jakékoliv době. Hra je rychlejší, obránci důraznější, ale když má útočník čich na góly a správný výběr místa, tak ty branky prostě střílí... Teď si uvědomuji, že když jsem hrával, říkal jsem si, že nikdy nebudu jako Láďa Vízek, který říkával: ,To když jsme hráli my...´ No a vidíte, taky jsem k tomu sklouzl. Tím chci říct, že ten rozdíl ve hře útočníků není velký.

V pátek jsme hráli v Kataru první zápas finále Poháru Perského zálivu, což je velmi ceněná trofej. Uhráli jsme remízu 1:1, takže před odvetou můžeme být spokojení. Ve čtvrtek máme odvetu doma v Abú Zabí. Věříme, že trofej získáme. Chtěli jsme odložit ligu, ale nevyhověli nám, takže důležitý zápas s Al-Džazírou hrajeme už v pondělí. Po odvetě finále poháru nás další ligový zápas čeká hned v neděli. V deseti dnech čtyři zápasy, to je záhul. Doufám, že to tým zvládne. Pro majitele klubu je v tuto chvíli pohár důležitější.

Končit bychom měli v neděli, ale doma budeme až 7. června. Máme tu ještě nějaké povinnosti, takže o vyhlášení ankety 3. června přijdu. Určitě si chci zahrát u nás v Lipencích ve druhé půlce června v tradičním zápase proti Ivanu Haškovi nebo s ním. Sejdou se tam jubilanti Hašek či Koller. Ale zatím nevím, jestli budu v nominaci...

V jednatřiceti letech zraje jako víno. Rodilý Jihočech si vystřílel slávu v Gambrinus lize především v Jablonci. Letos v zimě přestoupil do Sparty s cílem konečně získat mistrovský titul. Ve 280 zápasech už dal 122 gólů. V posledních dvou ligových ročnících se stal králem ligových střelců a pomyslnou korunu zřejmě získá i letos. Branky totiž nezapomněl střílet ani v rudém dresu a přes různá klopýtnutí drží Spartu v boji o titul, byť ho klub z Letné nemá ve svých rukou.

V první řadě musím fanouškům poděkovat, že mě vybrali do této elitní jedenáctky. Opravdu mě to těší, protože od fanoušků je to vždycky velice cenné, pro ty fotbal hrajeme.

To je hrozně těžké, protože za ty roky jich prošla Gambrinus ligou spousta. Ale mám-li říct jedno jméno, pak jednoznačně Horst Siegl. Jeho zakončení a cit na góly byl jedinečný. Myslím si, že v některých činnostech jsme si i trochu podobní.

Především to je pro mne čest být s ním v jednom útoku. Nepochybuji o tom, že bychom si vyhověli. Určitě by bylo fajn, kdybychom si někdy spolu zahráli, ale to už může být jen v nějaké exhibici.

Myslím si, že ne. Odvíjí se to jen od toho, jestli se hraje víc ofenzivně, nebo defenzivně. V některých ročnících stačilo na krále střelců i dvanáct gólů. V každém případě úkol útočníka je za všech okolností vždycky stejný - musí dávat góly.

To už asi těžko... Musel bych hrát ještě alespoň deset let a dávat pořád hodně gólů. On také těžil z perfektních přihrávek spoluhráčů.

Neřeknu, protože to fakt nevím. Prostě si to místo hledám a pak je na spoluhráčích, aby mě tam našli. Právě oni mají na mých gólech veliký podíl, protože mě nacházejí. V Jablonci i ve Spartě jsem měl a mám na dobré spoluhráče štěstí. Patří jim za to velký dík.

To je hezké, ale nezáleží jen na útočníkovi, jak jsem řekl, je to také o spoluhráčích a stylu, jaký se v lize hraje. Kanonýr potřebuje i kus štěstí. Samozřejmě že tato hranice už o něčem vypovídá.