Článek
Před jedenácti lety jste podobné dramatické rozuzlení zažíval na vlastní kůži na lavičce žižkovské Viktorky. Tehdy vám stačilo se Slavií remizovat a získali byste titul, jenže trefa Kuky vám ho sebrala a přisoudila ho Liberci. Jak náročné je zvládnout poslední utkání, v němž jde o všechno?
My ho zvládali dobře, protože Viktorka měla tehdy velice silné mužstvo a i s psychickým tlakem se proto dokázala vyrovnat. Jenže pět minut před koncem jsme udělali v obraně chybu, inkasovali gól a o titul přišli.
Plzeň teď ovšem doma rovněž zaváhala, s Libercem prohrála, takže není zase až tak psychicky odolná. Přesto jí věříte víc než Spartě...
To proto, že v posledním kole hraje v Hradci Králové, který už je odsouzen k sestupu a o nic mu tudíž nepůjde. Proto jsem přesvědčen, že Plzeň je schopna zápas vyhrát. A navíc - Sparta možná nad Duklou ani nevyhraje. A to říkám přesto, že si jejího trenéra Víti Lavičky nesmírně vážím. Jsme kamarádi, vzal jsem ho do Sparty, když jsem tam působil, u mě začal trénovat.
Na rozdíl od něho jste měl v končící sezóně úplně opačné starosti, neboť jste v průběhu podzimu přišel do Teplic, abyste je v lize zachránil. Po tříbrankové prohře se Spartou došla vaše mise tak trochu paradoxně úspěšného naplnění.
Proto jsem byl po zápase rozpolcený. V lize jsme se sice zachránili, ale poslední domácí zápas pro nás nedopadl dobře. Pokud jsme chtěli proti Pražanům uspět a bodovat, museli jsme za bezbrankového stavu proměnit naprosto čistou šanci, kterou Vůch měl. Dostat Spartu prostě tam, kde končila předchozí utkání v Brně - tedy do útlumu. Jenže se tak nestalo a po hodně naivních chybách jsme pustili Spartu do dvougólového vedení a pak už prostě neměli sebemenší nárok... Ve druhé půli jsme sice zlepšili pohyb, začali dobře kombinovat a vytvořili si hodně gólových šancí, což se proti Spartě často nestává, ale i kdybychom hráli dvakrát tři dny, branku jsme vstřelit nedokázali.
Nakonec vám pomohla výhra Slavie nad Hradcem Králové, takže jste se v lize zachránili. Podobnou sezónu byste už ale asi zažívat nechtěl...
Věděli jsme, jak těžké rozlosování Hradec má, ale i tak jsme zažívali úlevu, že vše dobře dopadlo a my se zachránili. Byla to pro Teplice těžká sezóna, neboť v každém zápase jim šlo o ligové bytí a nebytí.
Asi jste sám nečekal, že se budete o záchranu strachovat tak dlouho...
Po zimní přípravě jsem byl skutečně přesvědčen, že jaro rozjedeme lépe. Jenže jsme nebyli kompletní, spousta hráčů chyběla, a protože nemáme tak silný a psychicky odolný kádr, aby podobné situace zvládl, začátek jara jsme nechytili a nastaly problémy. Přitom od zápasu v Jablonci jsme se zvedli a některé zápasy jsme hráli hodně dobře. Jenže jsme nevyhráli utkání, která jsme vyhrát měli. Proto je naše spokojenost jen dílčí.
Příští rok byste asi něco podobného zažívat nechtěl...
Pokud chceme hrát jinde, musíme udělat pár nezbytných kroků. Jakých? V první řadě budou muset někteří hráči odejít. Mají v Teplicích nadstandartní podmínky, jsou spokojeni, ale adekvátní výkony neodvádějí. A nejde jen o výkony, ale i o tlak, s nímž se nedovedou vyrovnat. A to bez ohledu na to, zda budeme hrát v tabulce dole či nahoře.
Takže chystáte pořádné zemětřesení?
Mužstvo není tak špatné, že by vyžadovalo výraznou obměnu kádru, ale na několika postech ke změnám dojde, protože vhodné doplnění je nezbytné.