Hradec - Plzeň 0:3Deset minut stačilo, aby Plzeň mohla po dvou rychlých gólech slavit titul

Šestačtyřicet sekund Plzni stačilo, aby v Hradci vedla a nakročila k titulu. Po centru Kovaříka a přihrávce Rajtorala pálil Darida naprosto přesně, takže brankář Koubek neměl nárok. A po deseti minutách už vzplály v sektoru fanoušků petardy, ohně a dýmovnice oslavující ligový primát už nepokrytě, neboť po rohovém kopu přidal hlavičkující Procházka druhou branku.

Domácím nebylo nic platné, že se celou tu dobu pachtili na polovině hostů, po kotníky ve vodě se snažili kombinovat a tlačit se k šestnáctce protivníka. K vážnějšímu ohrožení jeho brány se vůbec nedostali, a když po deseti minutách schytali druhý úder, koketování s případným překvapením je přešlo.

Plzni průběh a režie střetnutí vyhovovala, neboť na promáčeném a hodně kluzkém trávníku hrála na jistotu, soustředěně bránil a spoléhala na rychlé výpady. Při jednom z nich se v 15. min. se ocitl Bakoš tváří v tvář Koubkovi, jenže se mu snažil propasírovat míč mezi nohama, což domácí gólman vystihl a šanci zlikvidoval. A o čtvrthodiny později se vytáhl znovu, protože Bakoš na něho postupoval po nedorozumění domácí obrany znovu sám a zase nepochodil.

Plzeň to zase až tolik nemrzelo, neboť vedla a utkání kontrolovala.Plzeň to zase až tolik nemrzelo, neboť vedla a utkání v pohodě kontrolovala. Zvláště, když v úvodu druhé půle přidal po střele Bakoše do břevna stoper Čišovský kuriózní třetí gól. Stačilo mu totiž nastavit jen spodní část těla a zapsal se rovněž mezi střelce.

Plzeň se přesto musela obávat, aby se mistrovského poháru dočkala. Hrstka domácích fanoušků totiž zapálila na tribuně dýmovnice i sedačky, stadion zaplavil hustý černý kouř a dlouhých šest minut se nehrálo. Rozhodčí Bílek dokonce pohrozil, že zápas předčasně ukončí, takže šlo o strach oprávněný.

Nakonec se ovšem dým rozplynul, diváci se uklidnili rovněž a Plzeň tak mohla po dvou letech zase slavit mistrovský titul. Na radosti jí nic neubralo, že vedení už nezvýšila a další góly nepřidala, i když hlavně střídající Tecl k tomu dvě stoprocentní šance měl, z euforie nevyvedlo ani to, že sudí nastavoval sedm minut.