Článek
Na Pavlovi Horváthovi nenechali spoluhráči nit suchou.
V centru Plzně bylo veselo až do rána.
Spršku dostal i kouč Pavel Vrba.
Pódium pro novopečené krále ligy se začalo stavět až teprve ve chvíli, kdy bylo definitivně jasné, že trofej poputuje na západ Čech. Po deváté večer bylo hotovo a autobus s týmem Viktorky měl z Hradce dorazit kolem jedenácté. Nedorazil. „Cestou je hodně pump," omlouval zpoždění moderátor.
Půl hodina před půlnocí. Autokar s pohárem vystaveným za čelním sklem se jen obtížně prodírá davem, „zlatí hoši" jsou konečně tady. V černých tričkách s nápisem „Příběh nekončí. Mistři 2012/2013" a značně rozjaření. Vítězné tanečky na pódiu doplňuje kanonáda z lahví sektu a pivních plechovek. Smůlu mají novináři, lidé pod tribunou a především trenér Pavel Vrba, který ve svém oblíbeném sáčku neunikne důkladné sprše. Pavel Horváth ale nedopadne o mnoho lépe, pouze místo sektu jej spoluhráči vydatně křtí pěnivým mokem.
Žádná velká moudra nečekejte. Kapitán se chopí mikrofonu: „Tak jsme rádi, že jste přišli." A následují popěvky všeho druhu, kdo neskáče, není Plzeňák, z repráků řve píseň vítězů We Are The Champions, noční oblohu prozáří ohňostroj, samozřejmě modrý a červený, ještě jedna děkovačka a může se jít spát. Skupiny rozdováděných fandů ale po městě halekají až do rána.
Stadión v hospodě
Horečka sobotní noci začala pro řadu Plzeňáků v barech a hospodách, kde sledovali mač s hradeckými „votroky" na velkoplošných obrazovkách. Na Spilce, v největší plzeňské pivnici, si tuto možnost nenechalo ujít několik stovek lidí. A občas si tu člověk může připadat jako v kotli na stadiónu. „Červená!" „Modrá!" „Viktorka!" „Plzeň!" Nechybí ani pískot - to když se na obrazovce objeví, že ta zatracená Sparta zase dala gól. Posledních deset minut už je ve znamení euforie. „My tu ligu stejně vyhrajem, stejně vyhrajem!"
Poslední hvizd rozhodčího a celá hospoda aplauduje. „Nádhera. Je to vynikající," vyznává se prošedivělý fanda, který se představí jako Pepík. „Čekali jsme na to hodně dlouho, přišlo to před dvěma lety. Loni to sice nevyšlo, ale je to tady zas. Kdyby se toho dožil můj tatík...," láme se mu hlas a v očích lesknou slzy.
A další fanda, Martin: „Fantastický pocit. Já to věděl od začátku, že to vyhrajou. Pravda, někdy se jim nedařilo, ale věřit se musí vždycky, i když se nedaří." Vedle jásá Karin. „Je to super. Od začátku ligy jsem jim věřila," líčí. A to jsi neměla ani stín pochybnosti? Rezolutně vrtí hlavou: „To vůbec. Naši kluci jsou prostě nejlepší!"
