Článek
„Všem lidem, kteří přišli, zatleskali mi a skandovali mé jméno, moc děkuji," soukal ze sebe po utkání evidentně dojatý útočník, jehož nejsilnější zážitek ze čtyřměsíční brigády v Baníku je spojený s fanoušky. „Z toho, jakou atmosféru vytvořila možná tisícovka baníkovců při utkání na Slovácku v předposledním kole, jsem měl úžasem otevřenou pusu. Obrovsky mě to dojalo. Baník hraje tři roky jen o záchranu, ale pořád za ním stojí spoustu fandů. To je pro mne dobrá zpráva, že mají Baník stále rádi."
Při krátkém bilancování svého jarního účinkování na Bazalech vyzvedl Baroš dvě zásadní věci, které se podařily. „Byla to záchrana klubu a záchrana první ligy. Proto si můžeme vydechnout. Byly to totiž velice těžké úkoly. Věděl jsem, do čeho jdu, situaci Baníku jsem znal. Některé zápasy nebyly jednoduché, mužstvo hrálo pod obrovským tlakem."
Baroš je rád, že po půl roce, kdy nemohl v Galatsarayi Istanbul hrát ani trénovat s týmem, návrat na trávník zvládnul. „Jsem docela překvapený, že jsem se do toho dostal tak rychle. Cítil jsem se dobře od prvého dne, kdy jsem se do Baníku vrátil. Měl jsem do fotbalu ohromnou chuť a ta mě popoháněla. Pro mne to bylo důležité období. Kdybych měl ještě půl roku trénovat v Turecku sám, sešel bych z očí a co více, tělo by nebylo nachystané tak, jak momentálně je."
Baníku pomohl i pěti góly
V jarních zápasech Baroš pomohl Baníku k záchraně nejen svoji autoritou, ale i pěti góly. „Mohlo jich být více, šance jsem měl. Ty góly ale znamenaly body a to bylo nejdůležitější," poznamenal.
Po Janu Kollerovi historicky druhý nejlepší střelec české reprezentace pochválil sportovní úroveň nejvyšší soutěže. „Její kvalita se zvedla, pomohl návrat mnoha kluků ze zahraničních klubů a také evropské zkušenosti Plzně a Sparty," podotkl Baroš, jenž podle svých slov je ale rozčarovaný tím, co se kolem fotbalu u nás děje. „Nechce se mi to rozebírat a neudělám to. Stejně všichni fanoušci vědí, co mám na mysli."
Baroš potvrdil, že v průběhu jara ho kontaktovali šéfové reprezentačního týmu. „Mám velmi dobré vztahy s trenérem Bílkem i se Šmícou, který mi dvakrát nebo třikrát telefonoval, zda nemám chuť se do nároďáku vrátit. Bylo to například před utkáním s Dánskem. Pověděl jsem mu, že děkuji za nabídku, ale pro mne je reprezentace uzavřená kapitola. Co jsem jednou řekl, to platí."
Klub čeká dlouhá cesta
Po posledním Barošově utkání v dresu Baníku padla i otázka, co by klubu svého srdce poradil, aby nehrál jenom o záchranu. „Měl by přijít trenér, jemuž se bude věřit, a který si přivede hráče a poskládá mužstvo podle svého. Tak, aby sestava byla ustálená a zápas co zápas se neměnilo pět hráčů. Když někdo z ní vypadne, tak jen kvůli zranění anebo kartám, či ztrátě formy. Ale aby každý zápas hrálo čtyři pět jiných hráčů, to prostě nejde. Hotovo nebude za půl roku, ani za rok. Baník čeká dlouhá cesta a já věřím, že ji zvládne."
O své nejbližší budoucnosti bude Milan Baroš jednat se svým manažerem Pavlem Paskou v půli týdne. „Sejdeme se asi ve středu a probereme všechny nabídky a možnosti. Zatím nic bližšího nevím, opravdu netuším, kam zamířím. Ale může se také stát, že za měsíc budu v Baníku zpátky," pousmál se.
