Článek
Kouč Leoš Kalvoda, ale nemá strach, že by jeho svěřenci nosili nosy nahoru. „Na to mám svůj recept a hráči ho znají. V hlavě tu euforii už v sobotu mít nebudou. Tohle vyhánění mi jde dobře,“ říkal po utkání s úsměvem a s bodem viditelně spokojený.
„Pro několik hráčů to bylo vůbec první utkání v nejvyšší soutěži. Uhráli jsme na Dukle bod, takže jsme spokojení. Zápas jsme začali dobře, ale pak jako by na nás padla nějaká deka nebo strach o výsledek. Přestali jsme hrát a běhat. Toho Dukla využila, dala nám gól a měla tam ještě další náznaky šancí. Za druhý poločas jsme si ale remízu zasloužili. Byli jsme herně vyrovnaným soupeřem. Za výkon, který kluci předvedli, se určitě nemusí stydět,“ pochválil svěřence trenér.
Oklešťkova prdlavka...
Do zápasu poslal sedm prvoligových debutantů. „Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Možná mohlo být o jednoho méně, jenže to bych musel jít na hřiště sám. Ale na to už si netroufám. Stejně jsme jinou možnost neměli, takže jsem nepočítal, kolik kdo má startů. Z prvního zápasu ani nedělám velké závěry, protože nás čeká ještě strašně dlouhá cesta. Kluci, kteří dnes debutovali, budou dál sbírat zkušenosti a mohou se jen zlepšovat. Těm mladým říkám, že v lize mají velkou možnost se ukázat a dostat se třeba do některého ze špičkových pražských klubů,“ pravil Kalvoda.
Znojmo mělo převahu, ale minimum šancí. Chyběla finální přihrávka... „To platilo hlavně v první půli, kdy jsme vystřelili jen jednou. Okleštěk poslal na bránu takovou prdlavku. Jinak všechna naše snaha končila před vápnem. Navíc znovu Okleštěk v okamžiku, kdy mohl jít jeden na jednoho, si netroufl a raději přihrával. Za příklad jsem mu dával Bergra, který se nebojí a jde přes hráče. Taková situace totiž vždycky hrozí faulem,“ našel trenér Kalvoda přeci jenom na výkonu mužstva nedostatky.
Nervozitu odvál úvodní hvizd
Jedním z prvoligových nováčků byl i šestadvacetiletý stoper Josef Hnaníček, který si ale počínal jako zkušený matador. „Jeli jsme do Prahy hlavně neprohrát, a to se nám podařilo, takže s bodem v premiéře jsme spokojení. Respekt a nervozitu jsem cítil jen před úvodním hvizdem, pak šlo všechno stranou a soustředil jsem se na výkon“ říkal spokojeně.
Trochu ale zalitoval, že se Znojmo přes nečekaně velkou převahu dlouho nedokázalo dostat do žádné šance. „Dukla bránila také dobře. My jsme se moc tlačili středem a do obrany se nedostali. Jakmile jsme hru roztáhli víc do stran, padl z toho vyrovnávací gól,“ oddechl si nakonec.
Teď už vyhlíží zápas s Teplicemi. „Budeme hrát doma, což pro nás znamená po dobu rekonstrukce znojemského stadiónu Brno. Teplice nejsou žádní nazdárci. Chceme vyhrát, ale možná bude dobrý i bod,“ říkal opatrně Haníček, který byl na stadiónu v Srbské ulici zatím jen jako divák. „Ještě jsme tam ani netrénovali. Máme to slíbeno v týdnu,“ přál si Hnaníček.
