Hlavní obsah

Na Plzeň se krásně kouká, ale špatně se proti ní hraje, povzdychl si Švancara. Ruku zlomenou nemá

Karel FeltPrávo

Zraje jako víno. Pětatřicetiletý útočník Příbrami Petr Švancara baví fanoušky svými technickými kousky, dává góly, ale také je připravuje. Na jeden nahrál v duelu s Plzní Danoskimu a sám měl velkou šanci, kterou neproměnil. Ve druhém poločase si však poranil ruku a obává se, aby stihl páteční duel v Ďolíčku.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Příbramský útočník Petr Švancara.

Článek

Zeptám se nejprve na vaše zranění. Jak to vypadá s vaší pravou rukou?

Hned po zápase jsem byl v nemocnici na rentgenu. Ten sice neukázal zlomeninu, ale ruka je podle lékařů naražená, strašně oteklá a hodně bolí. Už zápas jsem dohrával se sebezapřením a možná to byla chyba. Pokud by problémy přetrvávaly, šel bych na další kontrolu, protože podezření na zlomeninu navikulárky přetrvává. Toho se bojím, protože bych nemohl v pátek hrát. Když to dobře dopadne, dostanu upravenou dlahu.

Jak k tomu zranění vůbec došlo?

David Limberský do mne tvrdě zajel u brankové čáry a poslal mě za ní. Dal mi tam dost tvrdě tělo, takže jsem špatně dopadl. Hned jsem věděl, že je zle, ale chtěl jsem pokračovat. Bohužel takové věci se ve fotbale stávají. Možná to mohl sudí pískat, ale to by pak byla penalta, protože se to stalo v šestnáctce. David se mi ale omluvil.

Vy jste měl v závěru zápasu šanci srovnat na 3:3 poté, co Kozáčik vyběhl za šestnáctku, ale míč nedokázal pořádně odhlavičkovat...

Dostal jsem se k němu a chtěl jsem ho přelobovat, jenže mi balón nesedl. Pořád jsem koukal na míč, abych ho dobře trefil. Kdyby na mne někdo z kluků křiknul, že jsem tam sám, protože Kozáčik i obránce couvali do branky, balón bych si zpracoval a vystřelil technicky placírkou na zadní jako při nohejbalu, takhle jsem nevěděl, jestli nemám někoho za zády a snažil jsem se situaci řešit rychle. Bohužel to nevyšlo, což mě mrzí.

Zkusil byste nějakou parádní střelu jako v Mladé Boleslavi, kde jste trefil prostor pár centimetrů mezi tyčí a gólmanem?

Tam jsem to také řešil špatně, ale vyšlo to.

Nad Plzní jste vedli, nakonec zápas skončil porážkou. Mrzí to hodně?

Každá porážka mrzí. Kdybych srovnal na 3:3, třeba by se zápas ještě vyvíjel jinak. My jsme neměli dostat už ten druhý gól z penalty do šatny, ale to jsou kdyby. Plzeň je někde jinde, to není tým několika individualit, ale jedna velká individualita jako tým. Krásně se na její fotbal kouká, ale blbě se proti ní hraje. Nás může těšit, že jsme je pozlobili a hráli s nimi dobrý fotbal, který bavil i diváky.

Těch přišlo na příbramské poměry hodně. Byl jste překvapený?

Slyšel jsem a zažil jako soupeř, že v Příbrami moc lidí nechodí, ale atmosféra pátečního zápasu byla skvělá. Tyhle večerní časy v pátek lidem zřejmě vyhovují, ještě po zápase stihnout zajít do hospody a probrat fotbal u piva. Tak to má být. Všichni ve fotbale, nejen hráči, ale i ostatní, bychom měli dělat všechno pro to, aby lidi chodili, lákat je dobrým fotbalem, bavit je hezkými akcemi a góly. V hledišti bylo hodně Plzeňáků, ale slyšet byli i naši fandové. Věřím, že budou chodit i na další zápasy.

Plno by mohlo být v pátek i ve vršovickém Ďolíčku. Vadilo by vám moc, kdybyste nemohl hrát?

Vadilo, protože se tam těším. Ten stadión mám rád, i když tam na mne od druhé minuty řvou: „Švancara je hovado.“ Ale já si to užívám, protože Ďolíček má atmosféru. Navíc se bude poprvé hrát na novém trávníku. Věřím, že budu moct nastoupit. Další týden budu mít volno, protože proti Brnu jako jeho kmenový hráč nesmím nastoupit, takže bych měl čtrnáct dní na léčení. Já tyhle zákazy nechápu. Když pustím hráče na hostování, tak proto, že ho nepotřebuju, jelikož není tak dobrý. Tak proč se ho bát?

Reklama