Návrat do slávistické brány se Černému nepovedl - trestuhodným zaváháním vnutil Liberci vyrovnání

Před branku přiletěl těžký balón, útočník mě trošku předskočil a míč ho trefil do ramene. Nevím přesně, jak se to odehrálo, ale i trenéři brankářů obou týmů říkali, že kdybych zůstal na lajně, zapadl by balón za tyč. Měli jsme být společně se stopery důraznější, stačilo míč odkopnout. Ale už se ten moment bohužel nevrátí, abychom situaci vyřešili lépe.

Kamil Čontofalský se po prvním kole zranil, a tak došla řada na mě. Snažil jsem se na zápas co nejlépe připravit. Cítil jsem se dobře, bojovali jsme i s nepříjemným počasím. Pro hráče v poli muselo být vedro náročné, pro brankáře snesitelnější. Ale na klimatické podmínky se nevymlouvám. Nejvíc mě mrzí, že po všem snažení jsme nezískali ani bod.

Byl jsem dlouho pryč a jsem hrdý na to, že na mě příznivci nezapomněli. Beru proto jako čest, že jsem mohl znovu nastoupit za Slavii.

Měl jsem vnitřní obavy, jestli jsem návratem učinil správné rozhodnutí. Ale díky prostředí jsem si zase vybavil předešlé roky ve Slavii. Anglická liga je tvrdší a přímočařejší, kontinentální fotbal je trošku jiný.

Liberec nás potrestal za výpadek na začátku druhé půle. Předtím byl totiž náš herní projev docela dobrý, kontrolovali jsme hru. Ale jak říkám, zradila nás osudná pětiminutovka. Musíme si z toho vzít ponaučení a hlavně stavět na tom pozitivním.

Jeden bod ze dvou kol je samozřejmě málo. Víme, že úvodní zápas s Ostravou se moc nepovedl. V Liberci to už bylo z herní stránky lepší, navíc okořeněné krásným gólem. A nadcházející duel s Olomoucí? V nadsázce řeknu, že to bude zápas o život.