Článek
Jak vám je po takovém zápase?
Cítím obrovské zklamání, je to asi nehorší den v mém fotbalovém životě. Pak už ani nešlo o to, jestli dostaneme pět, šest nebo sedm gólů. Ale ten projev byl nedůstojný Slavie. Závěr, to byla hrůza.
Chápete fanoušky a jejich rozezlení?
Samozřejmě. To, co jsme předvedli, je neakceptovatelné. Zaplatili jsme velkou daň za dva góly ze standardek v první půli. Ve druhém poločase už jsme po vyloučení hráli otevřený a naivní fotbal. Chodili jsme do plných a každý jejich brejk byl vlastně gólovou situací. Pak už jsme se jen modlili, aby byl konec.
Nebylo by lepší dohrát to třeba se čtyřmi góly v síti, než se bezhlavě pouštět do útočení a připsat si nejvyšší porážku v historii české ligy?
Říkal jsem klukům, ať nikam nelezeme. Za stavu 0:4, dvacet minut do konce... Takhle skoro každá naše chyba skončila gólem.
Nelitujete po tomhle svého návratu do Slavie?
Po takovém utkání to pro nikoho není jednoduchá situace. Já byl rád, že jsem se do Slavie mohl vrátit, ale nepředpokládal jsem, že by se mohlo stát něco takového jako v tomhle zápase.
Blesklo vám hlavou, že je to největší příděl ve vaší dlouholeté kariéře?
Tohle je nějaká statistika... Prohrát 0:7 je hodně, debakl. A hrozivý. Ale kdyby to bylo 0:4, je to pro Slavii úplně stejně neakceptovatelné.
Jak se z toho nezdaru chcete oklepat?
Musíme se vrátit úplně na začátek: bojovat a plnit na hřišti aspoň ty nejjednodušší úkoly. Bez toho se hrát nedá. Když pak přijde nějaká nadstavba, fajn, ale v tuhle chvíli si nemůžeme myslet, že něco uhrajeme fotbalovostí.
