Hlavní obsah

Konec byl hrozně těžký, říká Hubník o trápení v Berlíně. Plzeň mu posvětila i manželka

Radek MalinaSport.czPrávo

V Berlíně fotbalově trpěl. Z opory Herthy se postupně stal nechtěným. „Poslední dobou jsem seděl jen na tribuně," vypráví s povzdechem Roman Hubník, zkušený obránce. Od úterý je hráčem Plzně. Ještě v neděli sledoval v německé metropoli u televize souboj Západočechů s Olomoucí, kde naskočil do ligy. V pondělí ráno pak po telefonu vyslechl nabídku k přestupu do Viktorie. A za osmačtyřicet hodin absolvoval první trénink v týmu Pavla Vrby, který vede českou nejvyšší soutěž a těší se na duely v Lize mistrů.

Foto: Petr Eret, ČTK

Nové posily Plzně Michal Hubník (vlevo) a Martin Pospíšil pózují v dresu Viktorie.

Článek
Fotogalerie

Tři a půl roku jste hrál v Německu. Bylo rozhodování o návratu hodně těžké?

Ne. Nebylo co řešit. V pondělí ráno jsem měl telefon a během dne se přestup dotáhl. Všechno proběhlo rychle.

Nepředstavoval jste si návrat do Česka ze zahraničního angažmá přeci jen později?

V neděli jsem v televizi sledoval zápas Plzně s Olomoucí a určitě mě nenapadlo, že se budu hlásit ve středu na západě Čech k prvnímu tréninku. Ano, myslel jsem, že domů půjdu později. Ale jsem rád za možnost jít do Plzně.

Co převážilo na stranu Plzně v porovnání s místem v bundesligovém klubu?

Vidina Ligy mistrů a zisk českého titulu. To jsou dvě věci, které pro mě byly důležité.

Studoval jste hodně plzeňské protivníky pro Ligu mistrů? Řešil jste, na koho narazíte ve skupině?

Ne, protože je prakticky jedno, koho potkáme. Míněno v dobrém. Jestli by Plzeň dostala Manchester United nebo Paris Saint Germain přece nehraje roli. Šest zápasů v základní skupině je obrovské lákadlo.

Hrála velkou roli i přítomnost trenéra Pavla Vrby, který vás vedl v mládežnických reprezentačních výběrech?

Ne. Prostě jsem dostal nabídku a bez ohledu na fakt, kdo Plzeň vede, jsem ji přijal. Kdyby tým trénoval někdo jiný, přestoupil bych do Viktorie rovněž. Je fajn, že se s trenérem známe. Ale nejde o žádnou extra výhodu.

V Německu jste se na startu sezóny stal pro Herthu nepotřebným. Opustil jste klub s úlevou?

Pozice pro mě byla těžká. Ale odchod po třech a půl letech pochopitelně také. Mám v Berlíně hodně kamarádů, mnoho známých. Spřátelil jsem se s řadou hráčů. Rodina byla v Německu moc spokojená. Nebylo snadné se vrátit. Ale rozhodl jsem se pro Plzeň. Teď už budu jen čekat, až rodina dorazí a budeme spolu.

Řešil jste návrat do Česka s manželkou nebo šlo čistě o vaše rozhodnutí?

Rodina pro mě byla na prvním místě. S ženou jsme nabídku Plzně probírali. Jasně mi dala najevo, že je důležité, abych hrál. A vnímala výzvu v podobě Ligy mistrů i naději na zisk českého titulu. Z její strany jsem slyšel jednoznačné posvěcení přestupu.

Stačil jste během několika málo desítek hodin zrekapitulovat a zhodnotit angažmá v Německu, kde jste hrál od ledna 2010?

Když jsem přišel, klub měl pět bodů. Spadli jsme do druhé ligy, ale prodloužil jsem smlouvu. Bylo to jako na houpačce. Postoupili jsme do bundesligy, zase spadli a nyní postoupili. Poznal jsem během tří a půl let pět trenérů. Poslední rok byl hodně těžký. Nejprve jsem na podzim hrál, jaro jsem chodil do hry z pozice náhradníka a nyní jsem nenastupoval vůbec, nebyl jsem ani v týmu. Jen na tribuně. Bylo to hrozně těžké. Jsem vážně rád, že se Plzeň ozvala a jednání dobře dopadla.

Nepralo se ve vás přec jen rozhodování, zda dát přednost vidině velkých zápasů a trofejí v Plzni a přeci jen ještě rok kontraktu v ekonomicky silné bundeslize?

Co se týče finanční stránky, je Hertha ve srovnání s Plzní trošku někde jinde. Z mojí strany došlo k určitému kompromisu.

V poslední době se v souvislosti s vaším jménem skloňovalo několik klubů. Měl jste i jiné možnosti?

Nějaké nabídky byly, ale nic extra vážného. Snad jen jeden tým z Ruska projevil větší zájem, ale během pár dnů jejich aktivita ochabla, takže jediným skutečným zájemcem byla Plzeň.

Vnímáte návrat do Plzně i jako šanci naskočit znovu do národního mužstva?

Reprezentaci neřeším. Nejdříve musím pravidelně hrát v Plzni, vybojovat si místo v základní sestavě. Skutečně momentálně nepřemýšlím o národním týmu. To je hodně vzdálená meta.

Tušíte, že i boj o místo v plzeňské sestavě bude hodně perný?

Poslední ostrý zápas jsem hrál na jaře. Mám natrénováno, ale herní praxe mi chybí. Doufám, že se do toho rychle dostanu.

Reklama

Související témata: