Článek
Na hře Mladé Boleslavi je znát pohoda. Kde se vzala?
Povedla se nám šňůra pěti zápasů bez porážky, takže do Edenu jsme jeli s cílem opět bodovat, což se povedlo. Máme herní pohodu a na hřišti to bylo vidět.
Vy jste v posledních zápasech trefoval tyče. Necítil jste už určitou frustraci?
Bylo to nepříjemné, ale říkal jsem si, že do šancí se dostávám a musí to přijít. Trpělivost se vyplatila, i když proti Slavii jsem zase začal tyčí.
Ty zahozené šance v předchozích zápasech jste viděl čistě jako smůlu?
Částečně ano, ale některé situace jsem mohl řešit lépe, rozvážněji. Bohužel, stalo se. Věřím, že mi to tam zase bude padat, i když podstatné jsou body pro mužstvo a není rozhodující, kdo góly střílí. Radost mám i z asistencí.
Na první gól jste ale přihrál a čtvrtý sám vstřelil...
Trenér mě vysunul na hrot, abych si dal také gól a ten záměr se podařil. Když jsem běžel sám na branku, Štohanzl na mne křičel, abych mu přihrál, ale byl jsem v dobré pozici a chtěl jsem dát gól, což se povedlo.
Na první gól jste Štohanzlovi přeci přihrál. To mu nestačilo?
Ale ano. Viděl jsem ho před bránou, měl tam prostor a hezky balón uklidil do sítě. Také mi za to poděkoval.
Nebylo to v sobotu v Edenu ke konci zápasu vraždění neviňátek?
Předchozí domácí zápas s Teplicemi prohrála Slavia 0:7. Říkali jsme si s klukama, že to nemůžeme zopakovat. Nemysleli jsme ani na čtyřgólové vítězství, ale pro body jsme sem jeli. Nakonec jsme se té sedmičce ale přiblížili.
