Nejsme štika ani soupeře nedrtíme. Trenér Teplic Ščasný zůstává nohama na zemi a chodí na ryby

O tom jsem nepřemýšlel. Jediné, z čeho jsem měl obavu, bylo, abychom se udrželi v lize. To jsme nakonec zvládli.

Takhle to neberu. Ani štiku ligy, ani že drtíme soupeře. Dobře jsme v létě doplnili mužstvo, chytli jsme začátek soutěže a z hráčů spadl stres, který na nich po jarním boji o záchranu seděl. Nijak to neprožíváme, jsme spokojení, že chodí víc fanoušků a náš fotbal je baví, stejně jako samotné hráče, kteří z něj mají radost. Fungují nám výborně oba kraje, hrajeme kolektivní fotbal, na který se hezky kouká. Dobrý výkon hráči podali i v zápasech, které jsme nevyhráli. Říkám to s vědomím, že nebudeme pořád jen vyhrávat, ale chceme takhle hrát co nejdéle. Opravdu v tom žádný zázrak není, to říkám naprosto upřímně.

To není o receptu. Vzal jsem kluky, které jsem znal ze svého působení v Maďarsku, což je případ Litsingiho a Salamiho. Nivalda mi doporučil kamarád z Kypru a já jsem si o něm sehnal maximum informací, samozřejmě jsem ho i viděl. Původně jsme ho dělali jako levého obránce, pak jsme získali Honzu Kroba a Nivaldo šel do středové řady.

Teplice nejsou klub, který by vydával přehnané milióny. Levné to nebylo, ale ty přestupy se prostě povedly i proto, že jsem věděl, co ti hráči umějí, a vedení Teplic mi vyšlo vstříc.

Kdyby to bylo jen na nich, tak určitě ne. Jednání s kluby, v nichž působili, byla ale hodně složitá a dlouhá, hlavně co se týká finančních částek. Jsem hrozně rád, že jsme byli všichni trpěliví a vyšlo to.

Toho se nebojím. Máme dohodu, že by v zimě neměl odejít nikdo. Samozřejmě, pokud by přišla mimořádně zajímavá nabídka, bylo by to něco jiného, tomu rozumím. Ale v Teplicích není vysloveně nutnost prodávat. Kluci jsou tu spokojení, líbí se jim prostředí i fotbal, který hrajeme.

Samozřejmě čeština. S Afričany mluvím anglicky, i Litsingi rozumí, co potřebuje. Pokud je něco složitějšího, přeloží mu to Štěpán Vachoušek do francouzštiny.

Mám, dva až tři kluky. Mohli by přijít v zimě, ale už teď máme naplněnou kvótu cizinců, kteří smějí nastoupit do utkání. Mám představu, že by přišli do přípravy, zapracovali se na určité posty a případně šli na hostování. Jsou mladí, takže si je chci připravit. Abychom, když někdo odejde, nesháněli hráče na poslední chvíli.

Nebylo to nic mimořádného. Aidin byl zvyklý pořád hrát, ale neměl výraznou konkurenci, takže podlehl pocitu, že má místo jisté. Teď máme v útoku větší výběr, protože na hrotu můžou hrát Salami nebo Táborský. Pochopil taky, že už nehrajeme to co dřív, tedy nakopávané balóny na něho, kdy jen čekal a nepracoval pro tým. To teď plní a k tomu přidává gólový bonus.

To se uvidí, nechci nic předjímat... Ale bude si muset svými výkony, a zejména přístupem, o místo v sestavě znovu říct. Dovedu pochopit chyby hráčů, ale on je udělal svojí laxností. To si nemůže dovolit, i když je talentovaný. Musí pocítit, že to, co udělal, bylo špatně.

Opravdu ne, to říkám upřímně a bez jakéhokoliv alibismu. Pořád máme totiž v hlavách nedávný boj o záchranu. Vím, že slova o pokoře jsou hodně zprofanovaná, ale v klubu to tak prostě všichni cítíme. I hráči, byť jim kdekdo říká, že těm či oněm dáme pětku. Držím je na zemi. Kdyby ale něco takového na konci jara přišlo, bylo by to nádherné.

Tohle slýchám už od druhého kola, že teď se ukáže, jak na tom opravdu jsme. Já to ale tak nevnímám. Samozřejmě, když ty zápasy zvládneme, budeme v kontaktu se špičkou tabulky. To si uvědomuju, ale neberu to tak, že jen v těchhle zápasech se ukáže naše síla. Hlavně ať hrajeme co nejdéle takhle dobře a chodí co nejvíc fanoušků, kteří budou spokojení. Také si přeju, aby v kabině zůstala radost, která v ní teď je.

Nechtějte po mně, abych mluvil o našich slabinách. Co se týká Kováče, považuju ho za nejlepší přestup či návrat do naší ligy. Takového borce bych bral. Ale mám čtyři stopery, a pokud se Lüftner vyvaruje excesů, tak můžu říct, že jsem se všemi spokojený.

Spíš si vybíráme fotbalisty do systému, který chceme hrát. V létě jsme přivedli rychlé kluky na kraje středové řady. To prospělo hodně i hře dispečera Vachouška.

Štve neštve... Nic s tím neudělám, já ji nevymyslel, ale nepovažuju tohle řešení za nejšťastnější. Domácímu poháru to také nepomůže. Snažím se hledat pozitiva. Potrénujeme, dobijeme baterky, doléčíme šrámy, kluci budou mít volný víkend. Beru to tak, jak to je.

Vůbec nic nevymýšlím. Chodím na ryby a taky odpočívám.

Já to neslyšel ani nečetl, ale pokud to tak je, těší mě to. Nic víc.

Bouřlivák jsem býval, to je pravda. To, čemu říkáte zklidnění, přišlo se zkušenostmi a léty. Ale pořád jsem impulzivní, pokřikuju a uvědomuju si, že někdy reaguju i na rozhodčí nepřiměřeně. Určitě jsem ale umírněnější. Nepropadám emocím v tom smyslu, že když dvakrát prohrajeme, tak je všechno špatně, nebo když třikrát vyhrajeme, že jsme výborní. Beru to střízlivě. Ale nechci své zklidnění zakřiknout, abych nebyl v příštím zápase vysypaný na tribunu. U mě člověk nikdy neví...