Článek
Máte úspěšně za sebou osmifinále Poháru České pošty, v lize jste po sérii s třemi soky z čela porazili Bohemians 1905. Už se vám dýchá snadněji, než když jste Slavii před pěti týdny přebíral?
Máme čtyři body ze čtyř utkání, přičemž v Plzni jsme mohli vyhrát a v Jablonci jsme byli poškozeni, na čemž trvám. Už nedostáváme pytel gólů v každém utkání, tým se zmobilizoval. Hlavně jsme se však zlepšili v defenzivě hlavně z hlediska taktiky. Když jsem přišel, dva dny jsme nedělali nic jiného. Na hřišti, u videa, u tabule. Pořád dokola. Zlepšení je patrné, byť jsme pořád u dna. Teď nás čekají psychologicky těžké zápasy, v kterých budeme hrát s vědomím, že musíme uspět. Věřím, že v nich vybojujeme odstup, s nímž se nám bude skutečně dýchat lépe.
Po příchodu jste zaujal zásadními přesuny. Útočník Škoda hraje v obraně, zadáci se posunuli do středové řady a ze záložníka Juhara jste vytvořil útočníka. Jak jste k takovým změnám dospěl?
Udělal jsem inventuru kádru. Slavia byla málo razantní v přechodové fázi. Naše efektivita je sice pořád nízká, ale šancí už máme poměrně dost. Jen nám chybí automatismy, vše je kostrbaté. Ještě nemáme vyhráno, ale už jsme se zachytili drápkem.
V kádru Slavie je několik hráčů se zkušenostmi ze zahraničních angažmá, kteří se však neprosazují. Jste výkonností Gecova, Fenina či Mičoly zklamaný?
Od některých kluků jsem čekal více. Vím, že byli dobří. Paradoxně se venku nejvíce dařilo Feninovi. Gecova i Mičolu jsem vedl, znám jejich povahu. To jsou hráči do nepohody, válečníci. Chtěl bych dát Feninovi důvěru, ale byl dvakrát zraněný. A při mém příchodu nebyl připravený fyzicky. Musí jít v tréninku nadoraz.
Straší vás představa, že by vaše jméno mohlo být spojeno s pádem klubu do 2. ligy?
Nesmíme dopustit, aby Slavia spadla. S trochou nadsázky se někdy budím ze spaní a říkám si, že přece nesestoupím z ligy jako trenér Slavie. Ale takové zlé brouky hned z myšlení vyženu.
Vnímáte momentální situaci Slavie jako nehodnou jména klubu?
Nedramatizoval bych to. I velké kluby v zahraničí se dostávají do problémů. Buďme rádi, že klub žije a dýchá, je ekonomicky stabilizovaný, jen sportovní stránka není komfortní. Ale je třeba přihlédnout k faktu, že konkurz byl blízko, což se pochopitelně odrazilo i na herní stránce. Já chci pro Slavii získat zpět respekt soupeřů a vrátit fanouškům hrdost na klub se slavnou minulostí.
Představuje angažmá ve Slavii nejtěžší ligové účinkování v roli hlavního trenéra?
Určitě jde o nejtěžší štaci. Pokud vezmu tlak, odpovědnost, postavení týmu, když jsem nastupoval... Zažil jsem podobnou situaci v Ostravě. Přišel jsem po jarní sezóně, v níž Baník udělal jedenáct bodů. Fakt propadák. Jenže tehdy jsem měl celou letní přípravu, abych mužstvo poznal. Slavii jsem přebral v rozjeté sezóně. Tým byl psychicky dole, dostával nátěry v podobě sedmi gólů od Teplic či čtyř od Mladé Boleslavi. Hodně složitá situace.
Neříká vám manželka či rodina, že jste neměl ve dvaašedesáti tak svízelné angažmá zapotřebí?
Podporují mě. Po konci v Mladé Boleslavi jsem byl devět měsíců bez práce. A nebavilo mě to, nebyl jsem šťastný. Vyrazili jsme si s manželkou do Alp, byli jsme na dovolené na kolech. Jenže mi chyběl adrenalin trenérského života, potřebuji emoce z fotbalu k životu. Nečinnost mě ubíjela. Já se do důchodu netěším. Byl jsem rozhodnutý, že reprezentační devatenáctka, kterou jsem převzal v létě, bude mojí poslední štací. Nečekal jsem nabídku z ligy. Když se ozvala Slavia, byl jsem zaskočený. Ale každý trenér chce mít v životopise Slavii nebo Spartu.
Představuje pro vás velkou výhodu skutečnost, že coby trenér jste se angažmá v nejvyšší soutěži dočkal až poměrně v pozdním věku?
Ano. Do ligy jsem naskočil jako padesátiletý s Plzní. To je dost pozdě. Necítím všechny tlaky fotbalového prostředí jako zničující. Jsem ošlehaný životem, více nad věcí než mladší kolegové, mám životní zkušenosti a nadhled. Navíc se věnuji fotbalu na plné pecky. Nemám aktivity v podobě golfu či tenisu. Děti jsem vychoval, vnoučata jsou zajištěná. Můj život je fotbal.
Je reálné, aby se Slavia pod vaším vedením vrátila na příčky zaručující pohárovou Evropu a bojovala o titul?
Naše inspirace nechť jsou Teplice. Na jejich příkladu je vidět, že trápení v úvodu sezóny znamená problém do konce ligy. Po vydřené záchraně přistoupily k řezu. Ale Teplice nešly na kádr s brokovnicí, nerozstřílely tým na mraky. Vzaly kulovnici a cílily na konkrétní místa. A prakticky stejné mužstvo hraje jiný fotbal. Věřím v podobný osud i ve Slavii. Jen se musíme trefit do posil, které tým v zimním období rozhodně potřebuje.
Během podzimu jste sladil práci ve Slavii s činností u reprezentace do devatenácti let. Budete i v průběhu jara sedět na dvou židlích? Nebo jsou povinnosti u národního mužstva s klubovými neslučitelné?
Kvalifikace dopadla úspěšně a dokonce jsme zatím jako jediní byli stoprocentní. Je patrné, že práci lze skloubit. Fázi hledání hráčů pro tým jsem absolvoval od července, mužstvo jsem postavil. Ukázali jsme životaschopnost a sílu. Znám hráče, oni znají mě. Chtěl bych cyklus s reprezentační devatenáctkou dokončit, protože základní kádr u národního týmu je vybudovaný a zásahy budou jen kosmetické, tudíž nebude třeba mého denního nasazení.