Článek
„Je to paráda. Po výprasku na Spartě je pro nás výhra nad bezprostředním konkurentem v boji o udržení obrovskou vzpruhou. Moc jsme potřebovali bodovat. Jsem šťastný, že jsem k tomu přispěl," radoval se Markovič, který brankáře Hrušku překonal po výtečné individuální akci střelou k bližší tyči. „Hlavou mi blesklo, že musím zakončit stejně klidně jako na tréninku. Povedlo se," liboval si.
Brance předcházela hrubka nejzkušenějšího muže příbramské defenzívy Tomáše Zápotočného. „Byla to moje nedůslednost. Zaspal jsem, nepřistoupil jsem k Markovičovi včas. Rychle inkasovaný gól bohužel zápas notně ovlivnil," kál se Zápotočný. „Měli jsme sice dost času aspoň na vyrovnání, ale vytvořili jsme si hrozně málo šancí. Navíc jsme byli v soupeřově velkém vápně nedůrazní," mrzelo ho.
Jeho tým byl blízko vyrovnání zejména v 17. minutě, kdy Volešák nejprve trefil břevno a při dorážkách Slepičky a Řezníčka se vyznamenal brněnský brankář Václav Hladký. „To byl veliký závar. Už jsem viděl balón skoro v síti. Naštěstí jsme tu situaci ustáli," říkal skromně. Ve druhé půli už měl domácí gólman méně práce. „Dost nám pomohlo, že jsme změnili rozestavení ze tří na čtyři beky. Příchod vysokého stopera Košťála nám prospěl," tvrdil Hladký. „Bylo jasné, že se Příbramští budou hnát po pauze dopředu. Proto jsem se rozhodl obranu vyztužit," vysvětlil kouč Brna Václav Kotal.
Jeho příbramský kolega Petr Čuhel, který Zbrojovku ještě před rokem trénoval, odjížděl z města, kde má trvalé bydliště, smutný. „Tím, že jsme tak brzy inkasovali, jsme Brnu umožnili vycházet ze zajištěné obrany. My jsme toho v ofenzívě bohužel moc nevymysleli. Musíme se zamyslet, proč venku tolik zaostáváme za výkony na domácím hřišti," uvažoval.
