Článek
"Nebyl jsem zvyklý dávat góly. Navíc dřív jsem se sotva doplazil k velkému vápnu, teď lítám, rozehrávám a ještě střílím. A padá mi to tam. Užívám si to, jsem v pohodě. Ale v čem je příčina téhle změny? Nevím. Fakt ne. Dřív mi gólmani šance chytali. Teď je proměňuji. Z minima dokážu vytěžit maximum. Udělám si kličku, vystřelím a ono to tam spadne. Víc si věřím. Jinak jsem se nezměnil, pořád hraji svůj fotbal. V minulých sezónách jsem také bránil, ale nebylo to asi tak vidět," přemýšlí nahlas. Na jaře se trefil už pětkrát a to by si mohl ještě připočítat gólovou střelu, jejíž směr změnil v utkání s Baníkem Meduna. Z podzimu měl na kontě dva góly.
Před třemi roky si trenér Jaroslav Hřebík s Lukášem Zelenkou na Letné nepadli do oka. Kouč mu vyčítal, že neplní příkazy, nedrží si svůj prostor. Nestavěl ho. "Ježišmarjá," byla první Zelenkova reakce, když dostal otázku, co říká příchodu nového trenéra... "No jo, to převládla vzpomínka na první společné působení. Teď je to jiné. Mluvili jsme spolu o tom, co ode mne chce. On také ví, jaký je můj herní styl, takže jsme našli takovou cestu, která vyhovuje oběma a hlavně mužstvu," vysvětlí jednoduše. Žádná senzace, prostě našli společnou řeč. "Co byste chtěli slyšet," usmívá se.
Odložené oslavy
V pondělí se stal podruhé mistrem ligy... "U mne je to s těmi oslavami titulů nějaké zvláštní. Před dvěma roky jsme museli čekat, jak administrativně dopadne nedohraný zápas na Bohemce. Tehdy tam po asistentovi skočil divák. Teď jsme čekali dva dny, jestli Slavie doma zdolá Teplice. Já tvrdil, že jo, ale to čekání bylo takové divné. Víte, že jste mistr a není s kým se radovat. Zase odklad. Kvůli nám i fanouškům to bylo takové divné, nemohli jsme to oslavit společně na hřišti a teď jedeme do Mladé Boleslavi. To také není to pravé. Je to škoda. Nemá to pak šťávu," říká rozvážně.
On tak mluví pořád. Pomalu, jako by pečlivě vážil slova, ale vždycky je v tom buď trochu ironický, nebo humorný podtext. Hraje si se slovy jako s míčem na trávníku.
"Letos jsme získali titul určitě zaslouženě. V minulých letech se mužstva prala prakticky až do konce, teď jsme se urvali my a po pětadvaceti kolech je hotovo. Z podzimu jsme měli devět bodů náskok. Na jaře bylo hrozně důležité, že po výměně trenérů, kdy se z tribun ozývaly nepříjemné reakce, jsme zvládli i zápasy, v nichž se nám nedařilo, a vyhrávali jsme je. Se slabšími soupeři jsme hráli na těžkých terénech, takže rozdíl se srovnával, pak už to bylo lepší. Navíc mužstva za námi si navzájem brala body," nachází příčiny, proč Sparta získala titul s tak velkým předstihem.
Hledal čtyřlístky...
Trenéři, ale ani fanoušci mu nemohli nějaký čas přijít na chuť. Založil akci, přihrál, a když neskončila gólem, mávl rukou. A zatímco spoluhráči sprintovali zpátky, "Zelí," jak je přezdíván, se pomalým krokem, neustále si cosi povídaje pro sebe, došoural do středového kruhu. Tam si sedl na bobek a hledal čtyřlístky...
"Koukám, kde je, a najednou ho vidím ve středovém kruhu, jak sedí. Neměl jsem ani sílu na něj zařvat," zavzpomíná bývalý trenér Sparty Jiří Kotrba. "Ale fotbalista to je od Boha," dodal. "Nadával jsem na sebe, to když jsem přihrávku zkazil. No a někdy i na spoluhráče, když gólovku zahodil," směje se fotbalista, jehož pro kudrnaté blonďaté vlasy srovnávají s Brokoffovými barokními andělíčky.
Přišel už čas, kdy by měl i on dostat pozvánku od trenéra Brücknera... "To je na něm, tohle neřeším. Snažím se hrát, jak nejlépe umím. Vím, že v reprezentaci je veliká konkurence. Zejména na postu, který hraji. Na něm kraluje Tomáš Rosický. Do reprezentace bych rád, ale nedělám si plané naděje. Možná mě trenér pozve na nějaký přátelák, nebo také ne. Nedělám si s tím těžkou hlavu. Nechám to na něm, on ví nejlíp, co má dělat. Soustředím se na Spartu, teď si můžeme zahrát fotbálek bez nervů. Trenér může také ledacos zkoušet, ale pořád hrajeme o prémie a čest Sparty. Žádné komedie od nás nečekejte," praví s lehkým pousmáním, jako by měl už něco vymyšleného pro diváky. Zeptá se, jestli ještě někdo něco chce, a pak se pomalu odšourá do šatny.
41. min
