Článek
Určitě jste si v tu chvíli říkal, že takové jubileum by se mělo oslavit čistým kontem...
Hlavně výhrou a importem tří bodů, k nimž jsme měli opravdu blízko. Proto daleko víc mrzí, že jsme o vítězství v samém závěru přišli.
A přitom dost nešťastně, protože vás nakonec musel překonat vlastní obránce Jablonský.
Smůla. Vedli jsme, konec se blížil a pak si necháme dát po závaru a zmatcích v šestnáctce takovouto branku.
Prostě - tradice zůstala neporušena. V Jablonci jste sice ani posedmé po sobě neprohráli, ale zároveň jste potvrdili, že v zápasech na cizích hřištích vám to nejde. Vždyť naposledy jsme na cizím hřišti vyhráli v září.
To proto, že venku hrajeme hodně ustrašeně a čekáme, co vymyslí soupeř. Pak dostaneme gól a musíme se snažit skóre otočit. Jablonecký duel probíhal konečně v trochu jiném gardu, ale náš výkon se od předchozích zápasů nelišil.
I proto jste si pořádně zachytal a svůj tým musel držet nad vodou. Jaký pro vás vůbec byl jubilejní stopadesátý zápas?
Hodně výživný, protože domácí hráli opravdu dobře a měli i dost šancí. Zlikvidoval jsem je do jedné, jenže pak dostanu nešťastnou branku a přijdeme o vítězství. Prostě, Spartě nebo Plzni se stále ještě nemůžeme rovnat.
Příležitost teplického odchovance v jabloneckém dresu Moulise jste dokonce likvidoval tak, že vám po zákroku vyhrkly slzy...
Objevil se přede mnou sám a napálil mně balón přímo do obličeje. Dost to zabolelo, proto ty slzy.
Sto padesát odchytaných zápasů máte za sebou. Co se vám vybaví při tomto čísle?
Že je to docela úctyhodná řádka utkání. Na gólmana určitě, protože ten si musí své místo v sestavě vychytat a zasloužit a navíc na rozdíl od hráčů v poli nesbírá ligové starty po minutách.
V lednu vám bylo jedenatřicet, po zranění jste se do teplické brány vrátil a stal se zase gólmanskou jedničkou. Na kolik utkání na ligové scéně si ještě troufáte?
Neplánuji, protože člověk nikdy neví, co přijde a co ho potká, ale kdybych jich stihnul ještě stovku, bylo by to pěkné.