Článek
Proti favorizovaným soupeřům se vám doma nebývale daří. Nejprve jste získali skalp Plzně, teď máte i sparťanský. Kterého si ceníte víc?
Plzeň jsme porazili na podzim, kdy neměla nejlepší formu a prožívala útlum. Sparta naopak po odchodu trenéra Vrby z plzeňské lavičky našemu fotbalu jasně dominuje, je nejsilnější, hraje nejlepší fotbal a navíc má formu. Odpověď je tedy jasná. Zvláště, když nad Spartou se nevyhrává každý den.
Vám se to ovšem podařilo...
Hlavně proto, že před utkáním jsem hráče nabádal k tomu, aby vzali zápas jako příležitost k tomu vrátit se do pohody, která nám v posledních týdnech scházela.
Vidinou účasti v pohárové Evropě, do níž se po postupu Sparty a Plzně do finále domácího poháru dá postoupit i ze čtvrté příčky v lize, jste je nemotivoval?
Už po prohrách s Brnem či Plzní jsem tvrdil, že pro mě je cennější hrát dobrý fotbal, než se lopotně pachtit za účastí v předkole Evropské ligy. A to platí stále.
Ale vidině pohárové Evropy jste se výhrou nad Spartou přiblížili, neboť jste Pražany v úvodu zápasu dokonale zaskočili.
Nástup nám vyšel, do čeho jsme kopli, to skončilo ve sparťanské bráně. Sparta se ovšem v průběhu utkání dostala zpátky do hry, snížila na rozdíl dvou branek, ale nás několikrát podržel brankář Grigar, což bylo hodně důležité.
Stejně důležité bylo, že jste takticky i herně zvládli druhou půli. S čím jste do ní šli?
Nabádat jsem hráče, že nesmí jen bránit, což skutečně naplnili. Nedokázali jsme sice dát uklidňující čtvrtý gól, i když hlavně Litsingi k němu měl hodně blízko, ale takticky jsme druhý poločas zvládli ohromně. I proto jsem přesvědčen, že jsme vyhráli naprosto zaslouženě.
Hrozily však komplikace, které mohly cestu za výhrou ohrozit. Neměl jste obavy, aby opakující se přerušení nevyvedlo váš tým z rytmu a tempa?
Nebylo to příjemné. Zvláště proto, že jsme vedli a dařilo se nám. Ale i tyto situace jsme zvládli.
Nenapadlo vás, že by sudí Královec mohl vzhledem ke světlicím, dýmovnicím i skandování publika zápas předčasně ukončit?
Určitá debata na toto téma během desetiminutového přerušení proběhla. Skutečně jsem počítal, že by se zápas nemusel dohrát.
Překvapilo vás, jak často se utkání přerušovalo? Že se třeba při jednom z nich nehrálo přes deset minut a mužstva musela dokonce odejít do šaten?
Kdyby k něčemu podobnému došlo při dopadu světlic na trávník, mělo by přerušení zápasu své opodstatnění. I když třeba během trenérského angažmá v Řecku jsem zažíval situace, při nichž jsme měli opravdu strach, neboť světlice explodovaly všude kolem nás. Ale přerušovat utkání kvůli skandování diváků? To dost dobře nechápu. Ničemu se tím nepomůže, lidé se naopak rozdivočí ještě víc.
A navíc to docela určitě ovlivní i sudího, který logicky musí ztratit koncentraci na řízení zápasu, když sleduje a naslouchá i tomu, co se děje v ochozech...
To by měla být otázka adresovaná rozhodčímu. Já jsem rád, že jsme neztratili koncentraci my.
