Článek
Mladoboleslavský záložník David Jarolím v utkání s pražskou Slavií.
Ulevilo se vám hodně, když jste si tři kola před koncem zajistili místo v předkole Evropské ligy a jistou máte rovněž třetí příčku?
Je složité něco plánovat. Nechtěl jsem moc střílet od boku bodové zisky, což je hodně ošemetné. Zbytečně pak vytváříme tlak na mužstvo. Každopádně tlačenice na třetí místo byla veliká a já čekal větší boj.
Dařilo se přenést myšlenky na tým a změnit způsob hry, jak jste si v zimě předsevzal?
Chtěl jsem zlepšit hlavně defenzívu, což se v prvních kolech dařilo. Gólových situací už nebylo tolik jako na podzim. V posledních zápasech byla ale situace jiná. Byl bych moc rád, kdyby se naše hra ještě zkvalitnila.
Někteří z hráčů Mladé Boleslavi po vašem jmenování netajili obavy, bez přehánění se až báli. Vycítil jste z hráčů, že vůči vám chovají velký respekt?
Nic takového nepozoruju. Trenér by měl mít přirozený respekt. Neměl by si ho vynucovat, protože situace se následně může stát kontraproduktivní. Rozhodně jsem nepozoroval, že by se mě kluci báli. Prostě se jen musí soustředit, aby dělali věci správně.
Změnila se Gambrinus liga za tři a půl roku, kdy jste působil v zahraničí?
Jo. Řekl bych, že kvalita šla trošku dolů. Jde o subjektivní pohled. O dobré hráče je zájem venku, odcházejí hodně brzy. Ze zahraničí sice hráči do Česka přestupují, ale možná nejsou tak kvalitní. Odstup dvou nejlepších klubů od zbytku soutěže je hodně velký.
Zatím se tedy s Mladou Boleslaví po bok Plzně a Sparty neřadíte?
Ani nemůžeme. Bodový rozdíl hovoří jasně. Ale snažíme se, abychom je dohnali. Člověk nemůže chtít všechno hned. Je potřeba jít krok za krokem, aby nás snaha o rychlý vzestup nezahltila.
Během posledních angažmá jste sbíral velké úspěchy. Ve Slavii dva tituly, v bratislavském Slovanu double, skvělé výsledky jste měl i v Emirátech. Je velkou motivací titul s Mladou Boleslaví, nebo jde o nenaplnitelný sen?
Bylo by to krásné. Jsem v klubu, který má ambice. Přišel jsem v rozehrané sezóně. Karty byly rozdané. V létě budeme začínat od nuly. Věřím, že částečně kádr doplníme. O hráče, kteří nám pomohou. Potenciál je veliký, tak uvidíme.
Působení ve středočeském klubu vám dalo šanci spolupracovat poprvé se synem Davidem. Jak soužití funguje?
V naprosté pohodě. David je profesionál po všech stránkách. Ani když mu něco vytknu, neuráží se. Po kariéře, kterou prožil, je pokorný. Je úplně jiná povaha než Lukáš, s nímž jsem pracoval ve Slovácku a ve Slavii.
Výtek v Davidově případě po letech v bundeslize asi není příliš třeba, že? Vždyť spoluhráči o něm mluví jako o svém vzoru.
Spousta kluků se jeho přístupem nakazila. V dobrém slova smyslu. Jenom když mají borci z mladší generace otevřené oči, můžou se hodně naučit. Neříkám to proto, že jde o mého syna. Ale Davidův přístup k životosprávě či k péči o tělo je příkladný.
Řešíte spolu fotbal i mimo tréninky?
Pořád. I v soukromí.
Není Davida škoda pro českou ligu? Nemá ještě přece jen výkonnost na lepší soutěž?
Užil si zahraničí tolik, že je rád doma. Myslím, že by zůstal v Německu, kdyby nedošlo na epizodní angažmá ve Francii.
Je velkou pomocí pro trenéra, když má takového hráče v týmu?
Má přirozenou autoritu. Kluci ho respektují. Není tady, aby dožil. Má pořád ambice a motivaci, aby hrál dobře, zahrál si evropské poháry. To je přínosné. Na hřišti je prodlouženou rukou. Každý trenér má rád v mužstvu takový typ hráče.
