Článek
„Nepřál bych to nikomu, druhá půle byla hrozně dlouhá, a pak ty dvě minuty po zápase na hřišti, co jsme čekali na výsledek z Liberce... Spadl nám obrovský kámen ze srdce," řekl unavený, ovšem přešťastný trenér Bohemians 1905 Luděk Klusáček. „Čekali jsme na reakce fanoušků, když jsme spatřili, jak jásají, pochopili jsme, že jsme zachráněni. Je to neuvěřitelný pocit," zářil kapitán Josef Jindřišek.
Bylo to opravdu jen pro silné povahy. Vždyť stačilo, aby Plzeň v Ďolíčku nebo Olomouc u Nisy skórovaly a do druhé ligy by šli Klokani. „Měl jsem snad tři infarkty," vydechoval na chodbě stadiónu herec Ivan Trojan, skalní fanoušek Bohemky.
„Modlili jsme se, aby Plzeň nedala gól a my to ubránili. A pak jsme se modlili, aby to dopadlo podle našich představ v Liberci," vyprávěl Jindřišek. Jak se vyvíjejí duely, které Klokany zajímaly a na jejichž výsledcích byli závislí, věděl pouze on a zbylí zkušení hráči. Například stoper Erich Brabec. „ S Erichem jsme to mladým nechtěli říkat, aby jim to nesvazovalo nohy," vysvětlil Jindřišek. Informace jim předával kouč Klusáček.
Když v březnu Klokany přebíral, byli beznadějně poslední. Výrazně je zvedl, dotáhl je ke svým konkurentům, jenže tři kola před koncem stála Bohemka na kraji klinické smrti. A před sebou těžké duely s Duklou, Jabloncem a Plzní. „Věřil jsem, že je i tak v našich silách se zachránit. Jen jsem předpokládal, že k tomu bude stačit šest bodů, museli jsme ale získat ještě o jeden víc," podotkl kouč. Jeho jméno se dlouho do noci neslo Vršovicemi. „Luďku děkujem," skandovali donekonečna nadšení zelenobílí fanoušci...
