Článek
Ukončil jste kariéru, ale fotbalový Baník Ostrava vám nabídl práci. Už přesněji víte, co budete dělat? Zatím jsme se jen s vedením klubu dohodli, že budu v Baníku dál pokračovat v jiné funkci. Specifikování mých úkolů teprve přijde v dalších dnech a týdnech, přece jen to je vše hodně rychlé. Věřím ale, že budu dál v kontaktu s prvním týmem.
Jaké teď máte pocity? Rozhodně se na to moc těším, i když nevím, zda mi nebude fotbal trochu chybět v době, kdy začnou mistrovské zápasy. Baník se však dostal do Poháru UEFA, proto si myslím, že práce bude víc než dost.
Bylo to pro vás těžké rozhodování, zda ukončíte kariéru?Hodně tomu pomohlo naše vítězství v domácím poháru a následná schůzka s předsedou představenstva Baníku Jakubem Kahounem. Rozhodování těžké bylo, zvlášť když mě třeba můj táta přesvědčoval, abych ještě sezónu vydržel. Nakonec jsem ale poslední ortel vyřkl sám, je totiž umění skončit na vrcholu. Když by ale nabídka Baníku nepřišla, hrál bych dál.
Ovlivňovala vaše rozhodnutí třeba i manželka? Ani ne, protože ona už dobře ví, že se vždycky zařídím podle svého. Jsem paličatý.
Třeba teď budete mít na rodinu víc času. To neumím odhadnout. Spíš si myslím, že hlavně zpočátku to bude časově ještě náročnější, než když jsem hrál fotbal. Sice odpadnou tréninky, jenže zase budu muset pronikat do něčeho úplně nového. A tuhle práci chci dělat stejně, jako jsem dosud hrál. Na sto procent.
Cítil jste už, že roky rychle přibývají? Je to znát, že organismus nemládne. Hlavně během zimních příprav toho má člověk plné zuby. Kolena a kotníky pobolívají, je třeba se víc věnovat regeneraci.
Musel jste si v posledních letech víc hledět životosprávy? S tím jsem nikdy problémy neměl. Spíše to je o odpočinku. Když jsme se vrátili ve tři ráno z Teplic, tak jsem se z toho ještě dva dny vzpamatovával. Všechno trvalo mnohem déle.
Máte pracovat v managementu. Nelákala vás víc trenéřina? Nemám trenérské vzdělání, teprve jsem se přihlásil ke studiu pro získání profilicence. Navíc vedení Baníku mi nabídlo něco jiného, takže jsem za to moc vděčný a nevybírám si.
Litoval jste někdy v kariéře nějakého svého rozhodnutí? Jenom jednou. Vrátil jsem se ze Schalke po sedmi nádherných letech, i když mi tam nabízeli prodloužení kontraktu. Chtěl jsem zpátky domů a z Olomouce mě vyhodili. Litoval jsem, že jsem v Německu nezůstal.
O řadě hráčů vaší generace se psalo, že návrat domů nezvládli. Cítíte zadostiučinění? To byla pro mě největší motivace, když se objevil zájem ze strany Baníku. Chtěl jsem ukázat svou vnitřní sílu, že na první ligu mám. I když bychom nevyhráli titul i pohár, ale já byl týmu platný, byl bych spokojen. To, co jsem ale v Ostravě prožil, bylo jako sen. Prostě pohádka.
Vždycky jste byl přísný k sobě i ostatním. Můžete srovnat hráče u nás a v Německu? To, co jsem vyžadoval od sebe, to jsem chtěl i od spoluhráčů. Nehrál jsem fotbal jenom pro zábavu, chtěl jsem v něm něčeho dosáhnout. Porovnávat tohle moc dobře nelze. V Německu je připravených dvacet borců okamžitě naskočit do zápasu. Něco vypustíte a už hrají třeba na vašem místě. U nás jsou kádry užší, proto občas kluky je třeba k některým věcem nutit.
Svými ostrými názory jste si však nadělal dost nepřátel... To je možné, ale já prostě nesnáším křivdu, nebo když někdo někomu záměrně škodí. Občas jsem možná vypěnil trochu přehnaně, ale vždycky to bylo v emocích. Vím, že jsem někdy udělal chybu, ale i trenéři už mě pak tak brali. Třeba pan Komňacký. Párkrát jsem se mu ozval, ale druhý den jsme si to vyříkali a byl klid. Ten je potřeba v mužstvu nejvíc.
Jak vás brali v Baníku trenéři? Měl jsem na ně obrovské štěstí. Nechali mi volný prostor, vůbec nezasahovali do dění v šatně. Zeptali se, co se v kabině děje, jestli je tam klid. Požíval jsem jejich důvěry, což je důležité. V tomto ohledu jsme si rozuměli skvěle i s panem Jarabinským.
Nezneužíval jste nikdy svého výsostného postavení? Když bych to udělal jednou, o důvěru bych přišel. Když se něco v kabině stalo, vyřešili jsme si to mezi sebou. Naopak když jsme něco potřebovali, ozval jsem se. Prostě normální vztah.
Znamenaly loňské letní nákupy také problémy v šatně? To vůbec ne, nevytvořily se žádné partičky. Nebyli jsme ani nijak rozdělení, jen jsme totálně vypadli z formy. Všechny nás to moc štvalo, nové kluky asi nejvíc. Třeba brankář König se tím hrozně trápil, přitom to byl úžasný kluk. Ani v té době jsme se ale nehádali.
Měl jste nadstandardní vztahy s vedením Baníku. Byla to výhoda? S vedením klubu jsem byl v úzkém kontaktu od začátku a bylo důležité, že jsme si navzájem hodně věřili. Snad jsem v Ostravě nikdy nikoho nezklamal.
Přesto se v závěru sezóny objevily spekulace, že jste některé zápasy vypustili. Na vás média ukazovala jako na viníka... To se mě hodně dotklo. Nic jsme nikomu nepustili, jen nás herní krize postihla v nepravý čas. Proč bychom prohráli v Drnovicích, když soupeři o nic nešlo? Trápení začalo už pohárovým semifinále v Plzni, pár hráčů se zranilo, ostatním to nešlo. Naštěstí jsme zase zabrali v pravou chvíli, ve finále domácího poháru. Věřil nám trenér i vedení klubu. Když by tomu tak nebylo, těžko by mi teď management nabídl práci. Já bych zápas opravdu nikdy nevypustil.
