Hlavní obsah

Protekce? Ani náhodou! Neměl by ji ani můj syn, tvrdí trenér Jihlavy Rada

Jihlava

Pětapadesátiletý kouč Petr Rada už není tím raplem, který skáče kolem postranní čáry, řve na hráče i rozhodčí a pohádá se třeba i s novináři. Impulzivní je sice pořád, ale svá slova a reakce váží. Na Jihlavu, kterou s přehledem zachránil ve fotbalové lize, nedá dopustit, novou smlouvu však s klubem podepsanou stále nemá.

Foto: Luboš Pavlíček, ČTK

Jihlavský trenér Petr Rada s hlavní oporou týmu Harisem Harbou (vlevo).

Článek

V Jihlavě vás už nechtějí?

Chtějí. V podstatě jsme dohodnutí, zbývá jen ten podpis. S ním ale počkám až podle toho, kolik a kteří hráči odejdou a jací přijdou. Kdyby došlo k velkému exodu, asi bych nepodepsal. Přípravu jsem normálně zahájil, protože s majitelem klubu Františkem Vaculíkem a se sportovním manažerem Josefem Jinochem jsme domluvení a jednáme férově.

Nejvíc se mluví o odchodu Harby a Masopusta, hostování skončilo Jánošovi. Ti by vám asi hodně chyběli...

Přesně tak. Samozřejmě ale chápu, že je to i záležitost peněz. Když přijde dobrá nabídka, klub hráče prostě prodá. Otázkou je, jestli jedna Harbova vydařená sezóna, především jaro, je dost na to, aby přesvědčil o svých kvalitách. Masopust je velký talent a potřebuje hrát, nemělo by smysl, aby odešel a někde seděl na lavičce. Jánoš snad prodlouží hostování.

Jaká je perspektiva veteránů Kolouška a Blažka?

V klubu zůstávají. Blažek už trénuje gólmany, ale pořád má na ligu. Koloušek ví, že na velký zápřah už to není, ale jeho zkušenosti a klid jsou pořád cenné. Oba berou svoji situaci realisticky a hrají důležitou roli i v kabině.

Když jste přebíral Jihlavu v půlce sezóny na posledním místě, kdekdo asi říkal, že se Rada zbláznil. Váhal jste nad nabídkou hodně?

Když mě oslovili, vzal jsem si jeden večer na rozmyšlenou. Domluvili jsme se rychle. Nakonec i na tom, že mužstvo povedu už v posledním podzimním zápase. Nabízeli mi delší smlouvu, ale já chtěl jen do konce sezóny. Už mě nelákají dlouhodobé kontrakty, byť mě pak třeba klub vyplatí, jako to udělala Slavia.

V Jihlavě máte určitě větší klid. Vyhovuje vám, že nejste středem zájmu?

Vyhovuje, už nevyhledávám extrémní tlak. Ten sice byl i v Jihlavě, ale přístup byl rozumnější. Nakonec se nám povedlo zachránit se s předstihem. Radost mám ale i z toho, že jsme hráli fotbal, na který začali lidi chodit. Když v Jihlavě přijde tři a půl tisíce diváků, kulisa je výborná.

Zmínil jste už majitele klubu Vaculíka. V kádru máte jeho syna Lukáše. Je to protekční dítě?

Vůbec ne! To byste jemu i mně křivdil. Jedna z prvních věcí, o které jsme se s majitelem bavili, byl právě Lukáš. Řekl jsem, že když bude dobrý, bude hrát, v opačném případě bude sedět. Ke všem přistupuju stejně. Pan Vaculík chtěl přesně tohle slyšet. On je na syna přísnější než na ostatní. Lukáš prokázal kvalitu a kapitánem mužstva není proto, že je syn majitele, ale proto, že má přirozenou autoritu.

Prý klubu velí manželka majitele Jarmila?

Nevelí, ale jako manažerka se stará o všechno, co je potřeba pro zabezpečení chodu. Vysočina funguje perfektně, hráčům nic nedluží, všechno, co potřebujeme, máme. Paní Vaculíková je dobrá duše klubu, rozhodně ne prodloužená ruka majitele. Jihlava je v pozitivním smyslu slova rodinný klub, kde se jedná na rovinu a lidé k sobě mají blízko. To mi vyhovuje.

Dovedete si představit, že byste trénoval na Julisce svého syna Filipa, brankářskou jedničku Dukly?

To bych určitě nechtěl. Protekci by neměl, spíš naopak, a to by mu asi nepomohlo. Bavil jsem se o tom s Karlem Jarolímem, který trénoval už oba své syny. Říkal, že s tím nemá problém a jsou v pohodě. Já jsem v tomhle jiný, mohl bych s tím problém mít a to nechci. S Filipem se samozřejmě o fotbale bavíme, jsme v pohodě, ale je lepší, když jsme každý jinde.

Trénoval jste reprezentaci, Teplice, Liberec, hrával jste o vyšší příčky. Teď je z vás ale spíš trenér záchranář. Nevadí vám to?

Je pravda, že jsem nikdy předtím nešel do mužstva, které bylo poslední. Ale byla to výzva a já ji zvládl, tedy s mužstvem jsme ji zvládli. Jihlava má perfektní zázemí, když se tým neoslabí, ale spíš posílí, může hrát v klidném středu tabulky. Samozřejmě bych chtěl hrát někdy o titul, ale už je mi dost let na to, abych si dělal nějaké přehnané ambice. Chci dělat tuhle práci, protože mě baví. Mám rád výzvy, ale vzdušné zámky si rozhodně nestavím.

Reklama

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články