Článek
Tento scénář by benjamínek mezi prvoligovými kouči okusil nerad, je dlouhodobě zvyklý na každodenní zápřah. Dříve jako hráče, poslední měsíce v roli trenéra. A byť má za sebou angažmá mezi elitou, nebránil by se působení v nižších soutěžích. „Nebránil bych se druhé, ani třetí lize, ani práci u juniorky. Je mi čtyřicet, jsem mladý trenér, věřím, že budu ještě někdy ligu trénovat. Počkám si na to, chci na to být připravený. Nemám problém pracovat v jakémkoliv klubu, když budu vědět, že to má smysl," podotýká Skuhravý.
Když se týmu delší čas nedaří, zabředne do krize, odvolání bývá pro trenéry vysvobozením, spadne z nich psychický tlak. Skuhravý však nic takového nepociťoval. „Byl jsem zklamaný, jak to dopadlo. Dělám trenéřinu naplno. Chci, aby byla práce úspěšná."
Jsem maximalista
Zpočátku všechno klapalo, brzy po nástupu dovedl Severočechy k vítězství v Poháru České pošty, následně i k triumfu v českém Superpoháru, tým odehrál skvělou úvodní partii s Betisem Sevilla ve 4. předkole Evropské ligy. Jenže mužstvo začaly provázet stále častější fatální výpadky, které Skuhravého drtily. Což dával najevo při pozápasových rozhovorech.
„Jsem založením maximalista. Vyžaduju i po dětech, aby všechno, co dělají, dělaly naplno. Vadilo mi, že o víkendu, kdy jsme měli ukázat, na co jsme se v týdnu připravovali, jsme hlavně na jaře ukázali málo. Proto jsem byl zdrcený. Nestydím se za to, že jsem dával najevo zklamání," uvádí kouč.
Nakumulovaná zklamání vyvrcholila po domácí porážce s Bohemians 1905 v předposledním kole, kdy už bylo několik týdnů jasné, že po sezóně u mužstva končí. Skuhravý prohlásil, že je rád, že s některými hráči už nebude muset pracovat. Vrátil by nyní tato slova? „Nikdy jsem neřekl extrémně něco, za čím bych si nestál. Myslel jsem to vážně, i když vím, že to nebylo rozumné," říká Skuhravý, který je otevřený radám zkušených trenérů. V čele s Pavlem Vrbou, jehož styl fotbalu mu je nejbližší, Josefem Csaplárem a Jaroslavem Hřebíkem.
„Jsem jim vděčný, že jsou ochotni se se mnou bavit. Jenže já si musím projít cestu jako oni, bylo by strašně jednoduché, kdyby mě vodili za ruku. Je lepší si rozbít hubu, zvednout se, posbírat střepy a znovu jít do války sám za sebe. A klidně si hubu rozbít znovu. Strach z toho nemám. A když už jsme u toho, probírám fotbal často i s mým kamarádem Pavlem Horváthem. Má skvělé názory, fotbal vidí dobře. Jestli někdy bude dělat sportovního ředitele, spolupráci s ním si stoprocentně dokážu představit," uzavírá Skuhravý.
