Článek
Vzpomenete si na svoje předešlé působení v české soutěži?
Samozřejmě. Hrál jsem za Teplice v roce 2008. Přišel jsem tam z Turecka a s teplickým trenérem Radou to bylo dobré. Dal jsem i nějaké góly. Pak s trenérem Plíškem to už bylo horší a musel jsem odejít znovu do zahraničí. Rok v rakouském Aaltachu mě nakopl k angažmá v Austrii Vídeň, kde jsem až do letošního jara strávil pět let.
Vybavíte si ještě tehdejší teplické spoluhráče?
Třeba Matulu, Vachouška, ale i Rosu, který je teď v Mladé Boleslavi a ve čtvrtek dal gól v předkole Evropské ligy. Nebo Verbíře, jenž už nehraje a v Teplicích je manažerem. A s Grigarem jsem byl už předtím i ve Spartě.
Ozvaly se Teplice i letos?
Zájem z jejich strany nebyl. Musím se přiznat, že jsem čekal i na jiné možnosti hlavně z ciziny. Zvažoval jsem i návrat do Čech. A Jablonec byl v podstatě jediným klubem s konkrétní nabídkou, proto jsem tady.
Už víte, jakou roli byste měl plnit v hodně obměněném jabloneckém týmu?
O tom rozhoduje trenér. Jsme hráči a musíme ho poslouchat. Mohu nastupovat na veškerých ofenzivních postech. Adeptů na místa je nás víc, ale problém bych v tom neviděl. Naopak je lepší, když se sejde hráčská konkurence.
Jak na vás působí nově sestavený kádr?
Je dobře rozložený. Zkušenost představuje více hráčů v čele s Tomášem Hübschmanem, Lubošem Loučkou, Tomášem Čížkem, Michalem Špitem. Já už mám v jedenatřiceti letech také dost odkopáno. Máme tady i mladé a ambiciózní kluky. Půjde jen o to, abychom věkovou symbiózu přenesli i na hřiště.
Co čekáte od první ligy?
Některé hráče, kteří v ní působí v jiných klubech, neznám. Snad jen z televize. Ale nehledím na to, jestli proti mně nastoupí osmnáctiletý mladík nebo pětatřicetiletý borec. Všichni budou soupeři a soustředím se hlavně na svůj tým.
