Článek
Baník Ostrava představil novou posilu týmu Milana Baroše (uprostřed). Bývalý reprezentant podepsal smlouvu do konce sezóny. Na snímku vlevo je Barošův manažer Pavel Paska, vpravo je majitel klubu Petr Šafarčík.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že se vrátíte do Baníku?
Odpovím trochu zeširoka. Když jsem se v prosinci zranil, byl jsem na vážkách, jestli vůbec budu ještě fotbal hrát. Po třech měsících mi ale chyběl tak moc, že jsem se do toho obul a začal pracovat na návratu. Dneska se cítím připravený, věřím, že operované koleno vydrží. Rozhodl jsem se, že začnu v Česku a u nás je jediný klub, kde chci hrát. Baník.
O zahraničí jste nepřemýšlel?
Nejdříve se musím ujistit, že to půjde. A kde jinde, než doma. Takže teď o zahraničí nepřemýšlím. Chci odehrát dobré zápasy za Baník a pak se uvidí.
Možná se vám nechtělo do Indie, ale Emiráty nebo USA, to jsou pro fotbalistu hodně dobré adresy, ne?
Amerika opravdu je jiná destinace. Jenže já se nejdříve musím přesvědčit, že má kariéra bude pokračovat. Co si budeme povídat, třeba skončí ještě na podzim, třeba na jaře a třeba ještě nějaký ten rok potrvá.
Varianta, že smlouvu s Baníkem prodloužíte a zůstanete déle než tři čtvrtě sezóny, je také reálná?
Samozřejmě je.
Když jste se vracel poprvé loni v zimě, Baník se zachraňoval. Ekonomicky i sportovně. Nyní má už jiné ambice. Jak je vidíte vy?
Myslím, že bychom mohli úspěšně hrát o první polovinu tabulky. Mančaft jsem viděl v několika zápasech a zjistil jsem, že trenéři i vedení klubu odvádí velmi dobrou práci. Kádr hráčů je stabilizovaný, kvalitní. Chci pomoci, aby Baník šel dál nahoru.
Co od vás mohou čekat fanoušci?
Všechno se bude odvíjet, jak se zapojím do týmu. Ještě dva týdny budu trénovat individuálně, k mančaftu se připojím po utkání na Slovácku 6. října. Říct, kdy začnu hrát, opravdu nemohu, sám to nevím. Předpokládám, že zpočátku půjdu na hřiště tak na dvacet nebo třicet minut. Když pocítím potřebu zlepšit si herní praxi, jsem připravený nastoupit i za juniorku.
Vy, vítěz Ligy mistrů a nejlepší střelec na bronzovém EURO 2004?
A proč ne? Když to budu potřebovat, tak půjdu na plac i za juniorku.
Václava Svěrkoše postihlo stejné zranění jako vás už třikrát. Radil vám, jak se s tím prát?
Jsem přesvědčený, že u každého je to jinak, jde ryze o individuální boj. V této chvíli si myslím, že nejdůležitější je mít zakotveno v hlavě, že jsem stoprocentně fit. A já to tak mám. I když vím, že stát se může cokoliv.
Velké Svěrkošovo přání bylo zahrát si jednou s vámi v útoku Baníku. Co myslíte, splní se mu?
Svěrky má před sebou dlouhou cestu, stejné zranění ho potkalo potřetí. Samozřejmě i já bych si moc přál, abychom si za Baník spolu zahráli. Ale obávám se, že si nezahrajeme.
Vaším velkým přáním bylo hrát za Baník zápas před vyprodanými Bazaly. Momentální návštěvy signalizují, že se nesplní.
A já si zase myslím, že jo, když kapacita stadiónu byla snížena na deset tisíc diváků. Fanoušci na Baník vždycky chodili, věřím, že brzy najdou cestu zpátky.
Svým fotbalovým renomé a také angličtinou byste mohl tmelit česky a anglicky mluvící části kabiny.
Ve všech klubech, za které jsem hrál, byla kabina vždy rozdělena na různě mluvící hráče. Když to mančaftu šlapalo, nikde s tím nebyl problém. Ta baníkovská je zdravá. Viděl jsem na vlastní oči, jak se kluci po zápase objímají, jak hezky se k sobě chovají. Mou výhodou je, že se mohu o všem bavit v angličtině, to ano, ale stmelovat kabinu určitě není třeba.
Budete nastupovat s číslem 33. To proto, že za měsíc dospějete do těchto Kristových let?
Čísla, s nimiž jsem hrával, volná nebyla. Majitel Baníku pan Šafarčík mi poradil, že 33 se vzhledem k mým brzkým narozeninám nabízí a já jsem souhlasil.
