Článek
Lukáš Vácha po utkání Plzeň - Sparta
Vřava v plzeňském kotli
Atmosféra zápasu Plzeň - Sparta
Jak se vám hraje za neustálých nadávek sparťanských fanoušků?
Už jsem si zvykl. Ale jsem rád, že i naši se nenechali zahanbit a trošku mě chránili. Když jsem to zažil poprvé před dvěma lety, nebylo to nic příjemného. Teď už je to v pohodě. Spíš bych si těžko zvykal na to, kdyby na mě nebučeli. Nadávky slyším, ale snažím se víc se nabudit, nahecovat.
Ještě řekněte, že budete nadávky vyžadovat!
To zase ne, ale myslím, že oni s nimi vydrží až do konce mojí kariéry...
Je pro vás tedy výhra 2:0 dosud nejsladším triumfem?
Asi to tak je. Ale je mi jedenatřicet. Neberu si to tak osobně, jako kdybych byl třeba o pět let mladší.
Jak se hladké vítězství podle vás zrodilo?
Trenér určil velmi dobrou taktiku. Hráli jsme hodně vysoko a narušovali jim rozehrávku. Neměli čas ani prostor, aby něco tvořili. Rozhodla první standardka, kterou Lukáš Hejda perfektně proměnil. Fantastická byla druhá gólová akce, kdy Venca Pilař našel rozběhnutého Tomáše Hořavu. Za stavu 2:0 se nám už dobře dýchalo, byli jsme neustále aktivní.
Sparťanský kouč Lavička přiznal, že jste je porazili stejnými zbraněmi jako oni vás na jaře. Souhlasíte?
Asi to tak je. Rozdíl proti minulým vzájemným zápasům byl v nasazení, obětavosti a vůli po vítězství. Tentokrát to na nás bylo vidět, zatímco v minulých zápasech to víc zdobilo Spartu. Víc jsme chtěli, šli jsme za vítězstvím. Oba týmy jsou hodně kvalitní, mají dobré hráče. Jenže naše nasazení rozhodlo.
Sparta v minulé sezóně vytěžila z toho, že se od začátku mohla soustředit jen na ligu. To jí teď také vracíte...
Ale ona se přece také mohla celý týden připravovat, střetli jsme se jako rovný s rovným. A my byli prostě lepší. Ještě to ovšem nic neznamená, rozhodovat se bude až na jaře.
Ve vyhroceném zápase docházelo ke strkanicím i mezi reprezentanty.
To jsou emoce při zápase. Po něm jsme si se všemi podali ruku a je to v pohodě. Atmosféra je elektrizující, fanoušci se strhnou a my na hřišti taky. Všechno proběhlo v normě. Žádné velké urážky, spíš jsme se tak hecovali.
Přiznejte, máte chvíle, kdy sparťany na hřišti nenávidíte?
Myslím, že jo. Proti Spartě nechcete prohrát žádný souboj, já nejsem výjimka. Na tom jsme založili taktiku, že ze soubojů neuhneme, i za cenu faulů nebo něčeho podobného. To se nám dařilo. Ale nemyslím si, že jsme měli rudo před očima. To spíš až oni v závěru.
Jako když Bednář zajel do brankáře Kozáčika?
Neviděl jsem to a on se dušoval, že ho netrefil. Jenže už jen ten náznak... Šel tam dost nesmyslně, podle mě to bylo na červenou kartu, i kdyby se ho nedotkl. Nebyla to bojovnost, ale zákeřnost.
